Návštěvníci Botanické zahrady Třeboň si mohou v letních měsících na listech leknínů všimnout různých okrouhlých otvorů nebo vykousaných ploch. Za těmito stopami často stojí vílenka leknínová neboli zvíječ leknínový (Elophila nymphaeata), nenápadný motýl, jehož život je neodmyslitelně spojen s vodním prostředím. Tento druh je rozšířen v celé Evropě a dále napříč mírným pásmem Eurasie až do východní Asie. Také v České republice patří k běžným obyvatelům rybníků, tůní, slepých ramen a dalších vodních ploch s bohatou vegetací. Nejčastěji se vyskytuje tam, kde rostou lekníny, stulíky, rdesty a další vodní rostliny.
Životní cyklus vílenky je mezi motýly velmi neobvyklý. Samičky kladou vajíčka na vodní rostliny, především na listy plovoucí na hladině. Z vajíček se líhnou housenky, které se zpočátku živí uvnitř listů. Později si z vykousaných částí rostlin vytvářejí charakteristická oválná pouzdra, v nichž se pohybují a dále okusují pletiva hostitelských rostlin. Napadat mohou nejen lekníny (Nymphaea), ale také stulíky (Nuphar), rdesty (Potamogeton) a další druhy vodních rostlin. Po ukončení vývoje se housenka zakuklí v pevném kokonu spojeném s hostitelskou rostlinou. Literatura popisuje kuklení v blízkosti hladiny vody, často v kokonu krytém částmi rostlin. V naší zahradě jsme letos pozorovali kukly ukryté v pokličkovitě překrytých listech pod hladinou, kde byly dobře chráněny před okolním prostředím. Dospělý motýl má rozpětí křídel přibližně 2 až 3 cm a na první pohled zaujme nápadnou kresbou tvořenou bílými a hnědými skvrnami. Aktivní bývá hlavně za soumraku a v noci, kdy jej lze pozorovat poletovat nad vodní hladinou.
Pro pěstitele vodních rostlin představuje vílenka především škůdce. Při přemnožení mohou housenky značně poškodit listy leknínů a zhoršit jejich vzhled. V zahradních nádržích pomáhá pravidelné odstraňování napadených listů, housenek i jejich pouzder. Přirozenými pomocníky mohou být také ryby, které larvy vyhledávají a konzumují, a mohou tak jejich početnost významně omezovat. Používání insekticidů ve vodním prostředí se naopak obecně nedoporučuje, protože může negativně ovlivnit další vodní organismy.
Letošní teplé léto zřejmě vytvořilo pro vílenku velmi příznivé podmínky. Na leknínech v zahradě ji pozorujeme ve větším množství než v předchozích letech a její aktivitu lze snadno rozpoznat právě podle charakteristicky poškozených listů. Přesto není vílenka leknínová pouze nezvaným hostem. Ve volné přírodě je běžnou součástí mokřadních ekosystémů, kde slouží jako potrava pro řadu dalších živočichů a podílí se na fungování vodních potravních sítí. Zároveň představuje fascinující příklad přizpůsobení motýlů životu pod vodní hladinou.
V Botanické zahradě Třeboň se nám letos podařilo zdokumentovat celý její životní cyklus, od housenky přes kuklu až po dospělého motýla. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost nahlédnout do života jednoho z nejzajímavějších obyvatel světa vodních rostlin a poznat, kdo vlastně okusuje naše lekníny.
