pracovní verze 0.210113 pro projekt TAČR, (c) JN, výstupy z informační báze budou doplňovány od roku 2021
Ex situ conservation of wild plants is a central and unique role of botanic gardens. (International Agenda for Botanic Gardens)
Význam botanických zahrad prošel dlouhodobým vývojem, kdy se z původních institucí určených především ke studiu léčivých druhů na univerzitách přes instituce zajišťující šíření kulturních plodin, výzkumy na poli taxonomie a zajištění veřejných prostor s popsanými druhy rostlin staly od druhé poloviny 20. století vedle spektra dalších zajišťovaných úloh, vůdčími institucemi zajišťujícími ex situ ochrany druhové a genetické diverzity planě rostoucích rostlin (Krishnan & Novy, 2016).
V průběhu několika málo posledních desetiletí byla vypracována pravidla pro nakládání s volně žijícími druhy, ke kterým patří obecně pro získávání a poskytování taxonů Úmluva o biologické rozmanitosti, Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání a Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Postupně byla stanovena pravidla pro nakládání s volně žijícími druhy v ex situ podmínkách za účelem jejich ochrany. K nim patří především aktivity Species Survival Commision při IUCN, které vyústily v publikování pravidel pro management ex situ management druhů určených k jejich ochraně (IUCN & SSC, 2014) a následné (re-)introdukci (IUCN & SSC, 2013). V roce 1987 byla založena síť botanických zahrad Botanic Gardens Conservation International, jejímž cílem je podpora komunity botanických zahrad směřující kochraně ohrožených druhů rostlin. V jejím rámci funguje systém jedinečné identifikace genetického materiálu International Plant Exchange Network (IPEN). Jejich charakteristiku najde v předcházejících kapitolách.
Rozhodování o ex situ ochraně druhu
Ex situ ochrana patří k významným způsobům druhové ochrany a ochraně genetické diverzity. Nicméně je třeba si uvědomit, že nejde o nástroj jediný a ne vždy vhodný, a také existují možnosti kombinace přístupů k ochraně druhu (Volis, 2017). Volba ex situ ochrany tak musí odpovídat požadavkům ochrany druhu/populace (IUCN & SSC, 2014). Ochrana ex situ je vhodná především v následujících situacích (IUCN & SSC, 2014):
- studium životních nároků druhů, které jsou ohroženy na svém bytí z důvodu přímé ztráty stanovišť, přímým ničením, konkurencí invazivních druhů nebo nemocemi
- poznání vhodnosti managementových zásahů zlepšující vitalitu malých populací
- zajištění udržitelné ochrany populací druhů akutně ohrožených vyhynutím
- obnova populace v přírodě posílením nebo re-introdukcí a založení nových lokalit introdukcí
IUCN přímo stanoví principy vedoucí k adekvátnímu rozhodování o využití ex situ ochrany volně žijících druhů a jejich genetické variability. Toto rozhodnutí by mělo být založeno na 5-ti krocích a ex situ ochrana by měla být zvolena pouze v případech, že bude existovat konsenzus zainteresovaných skupin na převaze pozitivních vlivů takovéto ochrany nad vlivy negativními a musí být samozřejmě součástí plánu integrované ochrany druhu.
Na území České republiky plní tuto úlohu záchranné programy zvláště chráněných rostlin (https://www.zachranneprogramy.cz/). Ty zajišťují všechny orgány ochrany přírody s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Záchranné programy spočívají v návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou záchranné chovy, introdukce, reintrodukce, záchranné přenosy a jiné přístupné metody vhodné k dosažení sledovaného cíle (zákon 114/1992 Sb., par. 52, odst. 1). Ukončen byl záchranný program pro hořec jarní (Gentiana verna subsp. verna), probíhají programy pro hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica), hořeček nahořklý (Gentianella amarella) a hořeček drsný Sturmův (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana), hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus), koniklec otevřený (Pulsatilla patens), matiznu bahenní (Angelica palustris), rdest dlouholistý (Potamogeton praelongus), zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia). Připravovaný je záchranný program pro snědek pyrenejský kulatoplodý (Ornithogalum pyrenaicum subsp. sphaeocarpum) a v rámcích EHP fondů byly zpracovány odborné podklady pro pobřežnici jednokvětou (Littorella uniflora), prasetník lysý (Hypochaeris glabra) a rozchodník huňatý (Sedum villosum).
Kromě záchranných programů existují programy péče, které se zpracovávají pro druhy ohrožené nižší měrou nebo potenciálně ohrožené druhy, zejména takové, u kterých existuje riziko zhoršení stavu jejich populací a/nebo které jsou považovány za konfliktní z hlediska hospodářských zájmů člověka a vyžadují proto komplexní přístup (AOPK, 2014).
Sestavení přehledu dostupných informací k druhu včetně analýzy ohrožení
Jde o první krok směřující k ex situ ochraně druhu/populace. Tento přehled by měl být co nejdetailnější a měl by především zahrnovat:
- informace k veškerým aspektům, které jsou relevantní pro vývoj a taxonomii, současné rozšíření, složení populací, genetickou variabilitu a ekologické funkce
- analýzu ohrožení druhu zaměřenou na specifická historická, současná a předpokládaná budoucí primární ohrožení druhu, včetně náhodných ohrožení a omezujících faktorů životaschopnosti a ochrany
- pokud je to možné také představení genetických a populačních modelů pro posouzení životaschopnosti v přírodě
- popis výskytu mimo oblast přirozeného výskytu a všech ex situ populací včetně jejich charakteristik
Určení role, kterou by měla ex situ ochranat hrát v ochraně druhu
Jde o stanovení strategie ex situ ochrany zacíleného na řešení aspektů ohrožení, jež by měla zahrnovat:
- jasně definovaný a kvantifikovatelný cíl ex situ ochrany přispívající ke zlepšení situace ohrožení a zaměřený na konkrétní faktor ohrožení
- uvedení obecné situace, kterou ex situ ochrana řeší s možnými detailními rolemi ochrany, jako jsou: zajištění druhu/populace ohrožené přímým vyhynutím, evakuace před náhlým ohrožením, dlouhodobá ochrana populací vyhynulých v přírodě, demografická manipulace s cílem snížení mortality ve vybrané části životního cyklu, zdroj pro re-introdukce, zdroj pro ekologické nahrazení druhu podporujícího výskyt ohroženého druhu, zdroj pro introdukce, věda a výzkum související s ochranou, vzdělávání související s ochranou
Určení charakteristik ex situ ochrany podle ohrožení druhu a role ochrany
Na základě cílů je nutno stanovit podstatu, rozsah a délku ex situ ochrany. Ty jsou dány především biologickými faktory ovlivňujícími:
- množství v přírodě odebraných jedinců (s ohledem na populace, diverzitu stanovišť, atp.)
- množství jedinců s nutnou péčí v ex situ podmínkách a množství jedinců, kteří mají být produkováni (= nutnost rozmnožování)
- délku běhu ex situ ochrany
- rizikem nenánodnosti výběru odebraných jedinců a změny v populaci průběhu ex situ ochrany
- plány na návrat jedinců do přírody
- typem prostředí, ve kterém budou jedinci ex situ drženi
Výše uvedené pak ovlivňuje praktické řešení ex situ ochrany:
- lokalizace (geografická) ex situ ochrany – základním doporučením je místo analogických podmínek, jako je přírodní prostředí populace
- odběr živých organismů nebo jejich částí
- sledování živých organismů nebo jejich částí
- možnost odběru organismů z přírody, což souvisí s ohrožením populace s odběrem jedinců
- genetický a demografický management ex situ populace s ohledem na ohrožení a role ex situ ochrany
- potenciální ohrožení biologické bezpečnosti ex situ populace a přírodních populací, především v souvislosti s (re-)introdukcemi
- umístění jedinců ve veřejně přístupných expozicích
- intenzita kontaktu s člověkem
- plnění právních předpisů souvisejících se získáním, držením a poskytováním
- majetkové vztahy
- osud jedinců v ex situ podmínkách po ukončení ex situ ochrany
Identifikace zdrojů, posouzení možnosti proveditelnosti a rizik
Základem pro úspěšnou ex situ ochranu jsou adekvátní zdroje, ke kterým především patří:
- adekvátní vybavení, infrastruktura a prostory
- lidské zdroje nakládající s rostlinami a jejich částmi (množství, znalosti a dovednosti pracovníků)
- znalosti biologických rizik, především chorob
- znalosti dalších ohrožení úspěšné ex situ ochrany, jako jsou potenciální přírodní katastrofy a sociálně-patogenní jevy
- financování ex situ ochrany
K další posuzovaným faktorům patří:
- pravděpodobnost získání adekvátní (technické, lidské, finanční) podpory ex situ ochrany
- realizace ex situ ochrany dalších druhů a s tím související dostupnost zdrojů
- adekvátnost znalostí umožňující zdárné splnění cíle ex situ ochrany
- úroveň shody na taxonomickém významu daného druhu
- možnost partnerství při ochraně
- kompatibilita ex situ ochrany s dalšími typy ochrany druhu
- možnost dodržení právního rámce
- míra podpory ochrany
- vliv odběru jedinců na populaci v místě odběru
- rizika spojená s odběrem, jako je zavlečení invazivního druhu, hybridizace, apod.
- zdravotní rizika pro druhy a člověka
- posouzení potenciální střetů zájmů v souvislosti s odběry jedinců a ex situ držením
Provedení informovaného rozhodnutí
Poslední krokem je provedení rozhodnutí, jestli je ex situ ochrana adekvátním nástrojem ochrany druhu. A to na základě porovnání přínosů jeho aplikace s náklady s tím spojenými potenciálními riziky a konkurenčními možnostmi dosažení stanoveného cíle. Obvykle by rozhodnutí pro ex situ ochranu druhu/populace mělo přicházet v úvahu v případech, kdy je její ochranářská účinnost vysoká a taktéž pravděpodobnost provedení je vysoká. V ostatních případech by ex situ ochrana zvolena být neměla – posouzeny a vybrány by měly být jiné vhodnější nástroje ochrany druhu.
Realizace ex situ ochrany druhu
Během implementace programu ex situ ochrany druhu je potřeba dodržovat zásady identifikované při rozhodování o implementaci. Základem je dále sběr, vyhodnocování a publikování dat souvisejících s ex situ ochranou. V případě rostlin v botanických zahradách jde především o dodržování zásad International Agenda for Botanic Gardens in Conservation (BGCI, 2012), jež stanovuje hlavní smysl ex situ ochrany v botanických zahradách:
- záchrana ohrožených živých genetických zdrojů
- produkce živého genetického materiálu pro re-introdukce, posílení populací, ekologickou obnovu, obnovu stanovišť a jejich management
- produkce živého genetického materiálu pro výzkum na poli biologie ochrany přírody a krajiny
- uchovávat živý genetický materiál v různých formách
- poskytovat živý genetický materiál pro různé účely s cílem zabránění nebo snížení tlaku jejich odběrů z přírody
- zpřístupnit živý genetický materiál pro potřeby environmentálního vzdělávání a výstav
Ex situ ochrana s cílem (re-)introdukcí tak není zdaleka jediným smyslem držení ohrožených rostlin botanickými zahradami. Ty musí být schopny plnit taktéž úkoly související s poskytováním živého genetického materiálu pro nejrůznější účely, ježto brání tlaku na přírodní populace, a související se zpřístupněním živého genetického materiálu pro potřeby environmentálního vzdělávání a výstav. K tomu je zapotřebí zajistit dostatečné množství rostlin, jež nemusí nutně plnit podmínky stanovené v následující části.
V souvislosti s požadavky Úmluvy o biologické rozmanitosti je třeba nezapomínat na dodržování Principles on Access to Genetic Resources and Benefit-sharing for Participating Institutions a tedy mimo jiné zajistit sdílení výhod plynoucích z použití genetických zdrojů a jejich derivátů, včetně nepeněžních, a v případě komercializace také peněžních výhod (BGCI, 2020).
Pěstování ex situ rostlin pro potřeby uchování genofondu
Obecně existují čtyři hlavní typy nástrojů ochrany populací ohrožených druhů aplikovatelné v botanických zahradách (Maunder et al., 2004): pěstování exemplářů živých rostlin, uchování banky semen, hlubokým mrazením tkání a embryí. Na tomto místě se budeme věnovat tématice pěstování živých rostlin – jejich udržení při životě v ex situ podmínkách a množení. S pěstováním a množením rostlin v botanických zahradách je spojena problematika uchování genetické a fenotypové diverzity přírodních populací (byť, jak už víme, nejen ona).
Odběr ex situ je de-facto rozdělením populace a podmínky pěstování jsou z principu odlišné od přírodních. To ve výsledku znamená rozdělení tokogenetických vazeb původní populace a oddělení speciačních procesů, kterými jsou mutace, genetický drift, přírodní výběr a tok genů (Lomolino et al., 2010). Variabilita části odebrané populace pro ex situ pěstování je pouze zlomkem genetické variability přírodní populace, tedy do záchranných populací lze umístit jen omezenou část mutací. Odběr jedinců je také s ohledem na genetický drift efektem zakladatele, kdy populace ex situ je populací vzešlou z vybraných odebraných jedinců nesoucích pouze část původní genetické variability populace, ať už šlo o odběr semen nebo jedinců rostlin (Espeland et al., 2017). Jakékoli zahradnické činnosti s jedinci druhu v zahradě pak přímo ovlivňují přírodní výběr, který je v kultuře a přírodě odlišný. Mimo jiné to souvisí také s ekologickou valencí druhu, která je obvykle široká a v zahradě jde o přizpůsobování se jiným podmínkám, než si vynucuje konkurence v přírodě. Tok genů je pak v podmínkách zahrady obvykle omezen nebo nepřirozeně modifikován. Pěstování rostlin v botanických zahradách tak vede ke geneticky podmíněným změnám fenotypů, které neodrážejí zamýšlený přírodní stav v populaci (Ensslin & Godefroid, 2019). Rostliny se přizpůsobují podmínkám, v nichž jsou v botanických zahradách pěstovány (Ensslin et al., 2015), což souvisí s inbeedingem (Angeloni et al., 2011), nicméně toto „přizpůsobení“ je dáno náhodou genetického driftu (Ensslin et al., 2015), který se výrazněji projevuje u malých populací pěstovaných v zahradách, než u komerčních velkopěstíren původních druhů (Nagel et al., 2019). Tyto skutečnosti se staly v posledních letech především v souvislosti s uvolňováním zdrojů pro obnovy ekosystémů a posilování výskytu ohrožených druhů, předmětem intenzivního výzkumu (Schroeder & Prasse, 2013). Ukázalo se totiž, že změny, ke kterým v zahradách dochází, jsou velmi rychlé – a to i na úrovni jednotek generací (Ensslin et al., 2018; Schroeder & Prasse, 2013), nicméně tyto změny jsou výrazně druhově specifické (Bucharova et al., 2017; Nagel et al., 2019).
Výzkum je věnován především problematice pohlavního rozmnožování. K hlavním zjištěním patří:
- jedinci určitých druhů v botanických zahradách méně a především později kvetou (Ensslin et al., 2020)
- semena z rostlin pocházejících z botanických zahrad mají vyšší okamžitou klíčivost než semena z divoce rostoucích rostlin, což platí především pro krátkověké druhy (Ensslin et al., 2018)
- index dormance semen z botanické zahrady je tedy nižší než u semen pocházejících z přírody (Rauschkolb et al., 2019), a tento rozdíl roste s dobou kultivace rostlin v botanické zahradě, což znamená, že semena rostlin z botanické zahrady ztrácejí na dormanci, a toto zjištění platí především pro krátkověké druhy (Ensslin et al., 2018)
- rozdíl v rychlosti klíčení mezi semeny z botanické zahrady a přírody zjištěn většinou nebyl (Ensslin et al., 2018), pro některé druhy však ano (Rauschkolb et al., 2019)
- dochází ke křížení vikariantních druhů – v zahradách dochází z důvodu blízkosti podobných druhů k jejich mezidruhové hybridizaci – v přírodě díky existenci geografických bariér jinak nemožným (Zhank et al., 2010), nebezpečné je to především v případech podobných a současně variabilních druhů, u nichž hybridní jedinci nemusí být snadno identifikovatelní na základě morfologických znaků (Bétrisey et al., 2020)
Pozornost byla věnována taktéž změnám v růstu rostlin:
- rostliny z botanických zahrad obecně dosahují nižších hodnot fitness než jejich protějšky z přírody (Ensslin et al., 2015)
- držení rostlin v zahradách významně ovlivňuje jejich fenologii (Ensslin et al., 2020)
- pěstební podmínky v zahradách, kterými jsou obvykle otevřené plochy s dostatkem světla, živin a zálivky, jsou odlišné od stanovišť původních a taktéž od stanovišť (re-)introdukčních, ježto jsou pro vysazené rostliny stresující (Espeland et al., 2017)
- nicméně pokusy neprokazují, že by odpověď na stres byla obecně platná pro ex situ pěstované rostliny (Ensslin et al., 2020)
- předpokládaná obecně nižší kompetitivita ex situ pěstovaných rostlin nebyla experimentálně prokázána, ale výrazně se liší mezi zahradami (= různými populacemi pocházejícími z různých odběrů), což lze dávat do souvislosti s vlivem genetického driftu (Ensslin et al., 2015)
- pěstováním v zahradách ztrácí některé rostliny na variabilitě svých vlastností a tím evoluční potenciál (Ensslin et al., 2020)
- rostliny z kultury jsou kompetičně silnější v pro ně „příhodných“ podmínkách přírodního prostředí, pod obvyklým stresem (konkurence, živiny, světlo, voda) nikoliv (Schroeder & Prasse, 2013)
- kříženci vzniklí z rostlin s ex situ původem a rostlin na lokalitě původních mohou být kompetičně silnější než původní zde se vyskytující rostliny (Schroeder & Prasse, 2013)
Z výše uvedeného plynou následující doporučení pro práci s živými rostlinami v botanických zahradách:
- zajistit ex situ ochranu dokud ještě existuje více populací a genetická variability v populacích, tedy s ochranou nečekat až bude zbývat poslední populace s několika posledními jedinci (IUCN & SSC, 2014)
- získat pro pěstování minimálně takový počet jedinců z populace, který umožní zajistit odpovídající genotypovou a fenotypovou diverzitu populace (= odběry provést ve více vegetačních sezónách a ve větším počtu mikropopulací, počtem odebraných jedinců se přiblížit maximálnímu možnému počtu odebraných jedinců), této variabilitě přizpůsobit plán rozmnožování a dokumentovat úspěšnost (re-)introdukce s ohledem na původ jedince a způsob jeho pěstování a rozmnožování (Espeland et al., 2017)
- efektivní velikost populace se pohybuje od 50 do 2500 jedinců a pro zajištění genetické diverzity je doporučováno pěstování 500-5000 jedinců (Ensslin et al., 2015)
- zabránit míchání populací a tím toku genů mezi populacemi jednoho druhu v zahradě (Breed et al., 2013) a s okolním prostředím (Prasse et al., 2010)
- doporučuje se ruční opylování s proporciálním zastoupením otců a matek v potomstvu další generace (Ensslin et al., 2015)
- pěstování v původních podmínkách populací – klima, půdy (Espeland et al., 2017)
- pěstování v polykulturách (Espeland et al., 2017)
- striktně zabránit jakýmkoliv formám selekce v procesu pěstování a rozmnožování (Dyer et al., 2016)
- pokud je udržování populace v kultuře primárně cíleno na její (re-)introdukci, tak počet generací v zahradě by měl být minimalizován (Ensslin & Godefroid, 2019) a vždy by měl být nižší než pět generací (Nagel et al., 2019)
Z výše uvedeného plyne, že je nesmírně problematická ex situ ochrana druhů s extrémně nízkým počtem populací a/nebo populací s velmi nízkým počtem jedinců. Principem nástrojů druhové ochrany by mělo být touto stavu zabránit. Bohužel, velmi velké množství rostlin je ve stavu kritického ohrožení (Grulich & Chobot, 2017) s několika posledními malými populacemi. Právě těmto druhům je však v botanických zahradách věnována velká pěstitelská pozornost daná požadavky na poskytování živého genetického materiálu a související se zpřístupněním rostlin pro potřeby vzdělávání. Pro uchování živých rostlin lze doporučit z výše uvedených zásad dodržovat maximum, které je možné, což je případ především dlouhověkých rostlin (Makrem et al., 2006). Pro ex situ ochranu genetické a fenologické variability za situací minimálního počtu populací a jedinců se jako nutné (vedle vystavených živých rostoucích exemplářů) jeví metody in vitro ochrany (González-Benito & Martí, 2011) a především kryobiotechnologií, které se ukazují jako bezpečné a efektivní pro uskladnění krátkověkých rostlin snášejících vysušení semen, zygot, embryí, dormantních pupenů, spór, pylu, vzrůstových vrcholů, gametofytů, řas a to na dobu dvou až tří desetiletí (Pence et al., 2020).
Informace o nárocích ohrožených druhů pro potřeby pěstování a rozmnožování
Na základě výše v této kapitole uvedených souvislostí pěstování a rozmnožování ohrožených druhů rostlin v podmínkách botanických zahrad byla připravena databáze informací potřebných pro rozhodování o ex situ ochraně ohrožených druhů, jejich pěstování a rozmnožování. V navrhované podobě zahrnuje 60 základních položek rozdělených do pěti samostatných sekcí: Základy biologie a ekologie pro pěstování; Péče o rostliny, Generativní množení; Vegetativní množení; Ostatní. Kromě výše v kapitole uvedených skutečností bylo při jejím sestavení přihlíženo ke Koncepci záchranných programů a programů péče zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin v České republice (AOPK, 2014), doporučením pro sběr semen planě rostoucích rostlin (Prasse et al., 2010) a strukturaci informací pro ex situ kultury v botanických zahradách zaštítěných Spolkem botanických zahrad Německa (VBG, 2020).
Základy biologie a ekologie pro pěstování
| Položka | Popis |
| Taxon | nejčastěji půjde o druh, popř. poddruh, lze samozřejmě může jít i o variety/kultivary/odrůdy, popřípadě návod pro vyšší taxon, jako je například rod; uvádět přesné jméno vědecky podle Klíče (Kaplan 2019) |
| Ohrožení – národní | výběr z kategorií podle Červeného seznamu ČR – národní klasifikace podle Grulich et Chobot (2017) |
| Ohrožení – IUCN | výběr z kategorií podle Červeného seznamu ČR – IUCN podle Grulich et Chobot (2017) |
| Ochrana | výběr kategorie podle Vyhlášky 395/1992 Sb. |
| Životní forma | výběr z kategorií podle Klíče (Kaplan, 2019) |
| Růstová forma | výběr z kategorií podle Pladias.org |
| Velikost | vypsat z kategorií podle Klíče (Kaplan, 2019) |
| Parazitismus | výběr z kategorií podle Pladias.org |
| Mykoheterotrofie | výběr z kategorií podle Pladias.org |
| Semenná banka | výběr z kategorií podle LEDA Traitbase, data file „Seed bank“ – https://uol.de/fileadmin/user_upload/biologie/ag/landeco/download/LEDA/Data_files/seed_bank.txt, sloupec „E – seed banktype“, vybrat nejčastější hodnotu |
| Celkové rozšíření | naše druhy podle údajů v Květeně ČR a německého klíče (Jager, 2017), ostatní podle jiných zdrojů |
| Přírodní stanoviště | stručný a výstižný popis ekologie míst výskytu = biotopu výskytu druhu, údaje z literatury doplněné podle vlastní zkušenosti z terénu |
| Ekologické indikační hodnoty | jen odkaz na Pladias.org, lze připravit automaticky |
| Stanoviště a sociologie | jen odkaz na Pladias.org, lze připravit automaticky |
| Rozšíření a hojnost | jen odkaz na Pladias.org, lze připravit automaticky |
| Lokality výskytu | slovní popis „aktuálních“ lokalit a hojnosti výskytu v ČR podle zkušenosti koordinátora a minimálně základních informačních zdrojů, kterými jsou Pladias.org a série Distributions of vascular plants in the Czech Republic publikovaných v Preslii; dále zde uvést informace ke známým umělým výsadbám a výskyty nejasného původu |
| Karyologie | jen odkaz na Pladias.org, lze připravit automaticky |
| Taxon na BOTANY.CZ | odkaz na BOTANY.CZ, lze připravit automaticky |
| Podobné rostliny | text popisu rozlišovacích znaků oproti podobným rostlinám – podle zkušenosti s možnými záměnami |
| Variabilita | popis základní variability z literatury a na základě vlastní zkušenosti z terénu a/nebo pěstování |
Péče o rostliny
| Položka | Popis |
| Celková náročnost | jde o stručné celkové zhodnocení náročnosti pěstování taxonu na škále „nemožné-snadné,“ s upozorněním na kritické aspekty pěstování |
| Stanoviště v zahradě | popis charakteru místa, kde taxon prosperuje v zahradních podmínkách, např. výslunná vápencová skalka nebo květináč za skleníkem, atp. |
| Substrát | popis substrátu, se kterým jsou dobré nebo špatné zkušenosti |
| Světlo | popis nároků na světlo |
| Teplo | popis nároků na světlo |
| Zálivka | popis nároků na zavlažování – termíny, intenzita, způsob |
| Přesazování | termíny a podmínky |
| Hnojení | popis speciálních nároků rostlin na hnojení po vysazení/přesazení |
| Zimování | popis zimování, je-li nutné (i ve středních nadmořských výškách je dobré, alespoň jako zálohu část rostlin teplomilných druhů pro jistotu zálohovat v chladných sklenících) |
| Letnění | popis, je-li nutné (u našich rostlin zde samozřejmě bude „neletní se“) |
Generativní množení
| Položka | Popis |
| Kvetení / tvorba spór | termín, délka kvetení, podle Květeny ČR a vlastních zkušeností, jak je tomu v zahradních podmínkách |
| Umělé ovlivnění kvetení | popis možností ovlivnění kvetení – bude obvykle jen pro okrasné rostliny, ale u mnoha našich i chráněných lze ovlivnit dobu kvetení termínem výsevu apod. |
| Způsob generativního rozmnožování | výběr z kategorií podle Pladias.org |
| Opylování | způsob opylování podle Květeny ČR |
| Typ plodu | výběr z kategorií podle Pladias.org |
| Charakter semene | popis velikosti a základních znaků minimálně podle dostupných údajů v Květeně ČR, LEDA Traitdatabase (Seed shape) a Kew Seed Information Database (https://data.kew.org/sid/ , Morphology) |
| Množství semen v plodu / na rostlině | některé údaje jsou v LEDA (Seed number, Seed number per shoot), jinak podle zkušeností – toto souvisí s kvantitativním ukazatelem možností zisku semen z rostliny, což je významné pro jednoleté a krátkověké rostliny |
| Počet semen v 1 g / 1 kg | počet semen podle Kew Seed Information Database a dalších zdrojů |
| Sběr plodů / semen / spór | termín a způsob, především podle vlastních zkušeností |
| Uchování semen plodů / semen / spór | uvést způsob uchování s údajem a následné klíčivosti na základě literatury (vědecká literatura + Kew Seed Information Database), zkušeností a experimentů |
| Skarifikace a stratifikace | termín a popis způsobu (pokud jsou nutné) |
| Další příprava semen před výsevem | uvést další informace, pokud taxon vyžaduje před výsevem další péči |
| Čas výsevu semen / spór | termín výsevu s poznámkou jaký vliv na růst termín má |
| Výsevní podmínky | popis substrátu, teploty a vlhkosti; dále výsevní nádoby, nutnost fóliovníků, skleníků, stínění |
| Semenáčky / gametofyty | doba vzcházení |
| Přepichování | popis s uvedením termínu, způsobu, lokalizace (např. fóliovník, stínoviště, . . . ), substrátu |
| Otužování rostlin z výsevních podmínek | pokud jsou semenáčky pěstovány v jiných podmínkách, než vlastní rostliny, pak uvést podmínky otužování |
Vegetativní množení
| Položka | Popis |
| Podzemní orgány a klonalita | jen odkaz na Pladias.org, lze připravit automaticky |
| Adventivní pupeny (na prýtu, pacibulky, turiony) | mělo by jít o přehled potenciálních možností regenerací rostlin, které jsou důležité pro případné vegetativní množení, např. některé rostliny tvoří turiony, mnoho různých rostlin vytváří na různých místech pacibulky, některé orchideje po odkvětu odumírají v hlavním oddenku a růst se obnovuje z jednotlivých konců původního oddenku, atd. |
| Odnožování | termín, způsob odběru, způsoby ošetření, podmínky uchování a výsadby odnoží |
| Sběr a dělení oddenků, hlíz, cibulí, kořenů, popř. dělení celých rostlin | termín, způsob odběru, způsoby ošetření, podmínky uchování a opětovná výsadba |
| Hřížení | termín, charakter vyzrálosti prýtu, způsob |
| Stonkové / listové řízky | termín a způsob odběru, ošetření, uchování a podmínky výsadby |
| Roubování / očkování | je-li možno, pak uvést termíny a způsob odběrů roubů / oček a termíny a způsob roubování / očkování |
| Tkáňové kultury | jakékoliv zkušenosti s aspekty úspěšného a neúspěšného množení v tkáňových kulturách |
Ostatní
| Položky | Popis |
| Choroby | popis projevů choroby, léčení a prevence – soustředit se na specifické a obvyklé pro druh, lze uvést i obecné |
| Škůdci | popis škůdce, projevů jeho činnosti, náprav a prevence – soustředit se na specifické a obvyklé pro druh, lze uvést i obecné |
| Koordinátor | vybrat jméno koordinátora podle seznamu UBZ |
| Použité zdroje | vkládat použitou literaturu a prameny podle zvolené citační formy |
| Abstrakt | výběr z ekologie, rozšíření a hlavních zásad pěstování a rozmnožování |
Dalšími informacemi je úplný přehled kultur držených ex situ ve všech botanických zahradách. Ke každé kultuře (= odběru z přírody) se uvádí data o původu rostliny (= lokalizace odběru v přírodě), právní omezení o manipulaci včetně povolení k odběru a dalších povolení (byla-li nutná), IPEN identifikace (číslo), prezence ve všech botanických zahradách pomocí BGCI akronymu (do závorky uvést původní botanickou zahradu, která odběr provedla) a přehled všech povolených výsadeb do přírody.
Použité zdroje
Angeloni F., Ouborg N.J., & Leimu R. (2011). Meta‐analysis on the association of population size and life history with inbreeding depression in plants. Biological Conservation, 144: 35–43.
AOPK (2014). Koncepce záchranných programů a programů péče zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin v České republice. Dostupné z: https://www.zachranneprogramy.cz/res/archive/010/003397.pdf?seek=1476100921
Bétrisey S., Arrigo N., Graf L., Bilat J., Gerber E., & Kozlowski G. (2020). Glacial relicts in the Alps: the decline and conservation strategy for Nuphar pumila (Nymphaeaceae). Alpine Botany, 130(1): 89-99.
BGCI (2012). International Agenda for Botanic Gardens in Conservation.2nd edition. Surrey: Botanic Gardens Conservation International. Dostupné z: https://www.bgci.org/wp/wp-content/uploads/2019/04/International%20Agenda%20for%20Botanic%20Gardens.pdf
BGCI (2020). Principles on Access to Genetic Resources and Benefit-sharing. Dostupné z: https://www.bgci.org/wp/wp-content/uploads/2019/04/Principles.pdf
BOTANY.CZ
Breed M.F., Stead M.G., Ottewell K.M., Gardner M.G., & Lowe, A.J. (2013). Which provenance and where? Seed sourcing strategies for revegetation in a changing environment. Conservation Genetics, 14: 1–10.
Bucharova A., Durka W., Hölzel N., Kollmann J., Michalski S., & Bossdorf O. (2017). Are local plants the best for ecosystem restorations? It depends how you analyze the data. Ecology and Evolution, 7, 10683–10689.
Dyer A.R., Knapp E.E., & Rice, K.J. (2016). Unintentional selection and genetic changes in native perennial grass populations during commercial seed production. Ecological Restoration, 34: 39–48.
Ensslin A. & Godefroid S. (2019). How cultivating wild plants in botanic gardens can change their genetic and phenotypic status and what it means for their conservation value. Sibbaldia: the International Journal of Botanic Garden Horticulture, 17: 51-69.
Ensslin A. & Godefroid S. (2020). Ex situ cultivation impacts on plant traits and drought stress response in a multi-species experiment. Biological Conservation, 248: 108630.
Ensslin A., Tschöpe O., Burkart M., & Joshi J. (2015). Fitness decline and adaptation to novel environments in ex situ plant collections: Current knowledge and future perspectives. Biological Conservation, 192: 394-401.
Espeland E.K., Emery N.C., Mercer K.L., Woolbright S.A., Kettenring K.M., Gepts P., & Etterson J.R. (2017). Evolution of plant materials for ecological restoration: Insights from the applied and basic literature. Journal of Applied Ecology, 54: 107-115.
González-Benito M.E. & Martín C. (2011). In vitro preservation of Spanish biodiversity. In Vitro Cellular and Developmental Biology – Plant, 47(1): 46-54.
Grulich V. & Chobot K. (eds) (2017). Červený seznam ohrožených druhů české republiky. Cévnaté rostliny. Příroda 35.
Hang J.J., Ye Q.G., Yao X.H., & Huang H.W. (2010). Spontaneous interspecific hybridization and patterns of pollen dispersal in ex situ populations of a tree species (Sinojackia xylocarpa) that is extinct in the wild. Conservation Biology, 24(1): 246-255.
IUCN & SSC (2013). Guidelines for reintroductions and other conservation translocations. Dostupné z: https://portals.iucn.org/library/sites/library/files/documents/2013-009.pdf
IUCN & SSC (2014). Guidelines on the use of ex situ management for species conservation. Dostupné z: https://portals.iucn.org/library/sites/library/files/documents/2014-064.pdf
Jäger E.J. (ed.) (2017). Rothmaler – Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Grundband. 21. vydání. Heidelberg: Springer.
Kaplan Z. (ed.) (2019). Klíč ke květeně České republiky. 2. vydání. Praha: Academia
Kew Seed Information Database. Dostupné z: https://data.kew.org/sid/
Krishnan S. & Novy A. (2016). The role of botanic gardens in the twenty-first century. CAB Reviews. 11: 1-10.
LEDA Traitbase. Dostupné z: https://uol.de/en/landeco/research/leda
Lomolino M.V., Riddle B.R., Whittaker R.J., & Brown J.H. (2010). Biogeography. Sunderland: Sinauer Associates.
Makrem A., Najeh B.F., Laarbi K.M., & Mohamed B. (2006). Genetic diversity in Tunisian Ceratonia siliqua L. (Caesalpinioideae) natural populations. Genetic Resources and Crop Evolution, 53(7): 1501-1511.
Maudner M., Havens K., Guerrant E.O., & FALK D.A. (2004). Ex situ methods: A vital but underused set of conservation resources. In: E.O. Guerrant, K. Havens, & M. Mauder (eds) Ex Situ Plant Conservation: Supporting Species Survival in the Wild. Island Press, Washington, 3–20.
Nagel R., Durka W., Bossdorf O., & Bucharova A. (2019). Rapid evolution in native plants cultivated for ecological restoration: not a general pattern. Plant Biology, 21: 551-558.
Pence V.C., Ballesteros D., Walters C., Reed B.M., Philpott M., Dixon K.W., Pritchard H.W., Culley T.M., & Vanhove A.-C. (2020). Cryobiotechnologies: Tools for expanding long-term ex situ conservation to all plant species. Biological Conservation, 250, art. no. 108736.
Pladias.org
Prasse R., Kunzmann D., & der Schrö R. (2010). Entwicklung und praktische Umsetzung aturschutzfachlicher Mindestanforderungen an einen Herkunftsnachweis für gebietseigenes Wildpflanzensaatgut krautiger Pflanzen Abschlussbericht. Deutsche Bundesstiftung Umwelt, Hannover. Dostupné z: https://www.dbu.de/OPAC/ab/DBU-Abschlussbericht-AZ-23931.pdf
Rauschkolb R., Szczeparska L., Kehl A., Bossdorf O., & Scheepens J.F. (2019). Plant populations of three threatened species experience rapid evolution under ex situ cultivation. Biodiversity and Conservation, 28: 3951-3969.
Schroeder R. & Prasse R. (2013). Do cultivated varieties of native plants have the ability to outperform their wild relatives? PLoS ONE 8(8): e71066.
VBG (2020). Verband Botanischer Gärten: Portla für Erhaltungskulturen Einheimischen Wildpflanzen. Dostupné z: http://www.ex-situ-erhaltung.de/
Volis S. (2017). Complementarities of two existing intermediate conservation approaches. Plant Diversity, 39(6): 379-382.
Vyhláška 395/1992 Sb.
Zákon 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů