Drchlava

Kostel sv. Mikuláše

Lucie Kracíková a Jan Smetana (2000): Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa. – Vlastivědná knihovnička Společnosti přátel starožitností, Praha.

DRCHLAVA

Patrocinium: Sv. Mikuláš; doloženo reliéfem na zvonu z roku 1594 (Hantschel 1895).
Poloha: Tvar terénu dnes dělí vesnici Drchlavu do tří poloh. První se rozkládá v údolí, druhá s hradem Vřískem (Gabriel - Panáček 1991, 44) na ostrožně Hradiště a konečně třetí na hraně plošiny Berštejnská niva. Kostel leží u hrany údolí (230 m n. m.), na okraji intravilánu vesnice, zbudované při komunikaci z Chlumu do Dřevčic. Vztah středověké sídelní architektury ke kostelu nedovedeme rekonstruovat.
Nejstarší doklady: 1352 (Tyrchlawia); papežský desátek 12 gr. ročně (1369, 1384, 1385, 1399, 1405; RDP, 77).
Příslušnost: Lipský děkanát, arcijáhenství litoměřické (1352); také v době předbělohorské i pobělohorské (RDP, 77; Bernau 1888, 85; Handbuch, 164).
Patronát: 1363 (11.3. a 2.12.), 1365, 1370, 1371, 1373 Soběhrd z Dřevčic (LC I.2, 7, 30, 64; II, 24, 52, 89); 1388, 1391, 1393, 1398, 1401 Jindřich st. Berka z Dubé (LC III-IV, 204; V, 92, 177, 307; VI, 45); 1412 (30.5 a 25.6.) Jindřich Hlaváč z Dubé na Jestřebí (LC VII, 57, 60); 1418 Jindřich Škopek z Dubé (LC VII, 268). Nejpozději od roku 1547 patronátní právo spjato s Novozámeckým panstvím.
Statut: Farní kostel (1352); roku 1573 filiální k Pavlovicím (Wahner ca 1833, sv. 2, 129). V současné době je kostel, jakožto filiální k Pavlovicím spravován "ec currendo" z Jestřebí (DA-LT, KF).
Obvod farnosti: Drchlava, Dřevčice, Hradiště a Poustka (Bernau 1888, 377).
Stavební vývoj dle písemných pramenů a literatury: Nejstarší stavba předpokládána dřevěná se samostatně stojící zvonicí. Podle kamene s letopočtem 1585 ve zvonici se usuzuje, že tehdy mel být v Drchlavě vybudován nový dřevěný kostel, který v této podobě zůstal až do barokní přestavby (Bernau 1888, 377; Müller 1898). Věž opravena a snížena roku 1685. Zvony potom až do roku 1854 umístěny na dřevěné zvonici, stojící asi 25 kroků stranou (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26). Barokní kamenný kostel postaven v roce 1717 (DA-LT, AF, kart. č. 102/267, inventáře z let 1833 1844; SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 29, pamětní kniha z roku 1713, pag. 3; Bernau 1888, 374; Sommer 1995). Na věž 12. září usazen nový knoflík a současně byla nově postavena sanktusní věžička. Uvnitř hlavní věže bylo opraveno točité schodiště a opatřeno novým zábradlím. Práce provedl tesařský mistr Ignatz Griesel z Dubé (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26). Roku 1854 byla namísto odděleně stojící dřevěné zvonice vybudována dvoupatrová kamenná věž, v níž byla použita starší zvonová stolice. Šindelovou krytinu kostela nahradily tašky v roce 1856. O rok později opraveny varhany. Roku 1897 byly Vyměněny knoflíky věže i sanktusní věžičky a v roce 1907 nově pokryta věž (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26).
Středověká architektura: Středověká architektura se dochovala pouze jako relikt v barokní novostavbě kostela sv. Mikuláše. Relikt zjistil průzkum v jihozápadní části lodi a ve věži. Severozápadní část lodi, presbytář a sakristii řadí odlišná struktura zdiva již do mladší stavební fáze.
V konstrukci reliktů středověké architektury se užívá pískovcových kvádrů, lámaných pískovců a čediče. Na některých místech je patrná snaha po řádkování, jinde se rovná lámaný kámen podle možností. Ke zdění užívaná vápenná malta plní spáry po líce a její roztírání překrývá nerovnosti lící kamenů. To ovšem buď narušovalo vzhled jejich řádkování, nebo, v případě zdění z lomového kamene, struktura řádkování nebyla realizovatelná. Zedníci jej proto alespoň vyznačili rýhami, vyrytými nejen horizontálně a vertikálně, ale i diagonálně do vlhké malty. Strukturu zpevňuje v nároží armování z větších, pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů. Od armování jihozápadního nároží postupuje v jádru zdi západní stěny lodě dráže po horizontálním trámu. J. Sommer (1995, 86) jej považuje za ztužující armaturu. Zjištěnou strukturu zdiva snad můžeme datovat do závěru románského slohu do doby přechodu z románského cítění do gotiky.
Dispozici dochovaného reliktu lodi zpevňuje v nároží armování. Zdivo věže je provázáno se západní stěnou. V jižní zdi je patrné zazdění reliktu dveřního otvoru s polovinou plného oblouku. Datace reliktu otvoru je problematická.
V patře věže prostupuje jižní stěnou pozdně románský okenní otvor, projevující se v líci plným obloukem, vysekaným v překladu. Do interiéru se mírně rozevírá špaletami s prkenným překladem.
Stavební vývoj: Ve fragmentu dochované snad pozdní románské zdivo je součástí barokního kostela. Pravděpodobně mladšímu datu náleží fragmenty dveřního otvoru. Po razantní barokní přestavbě následovaly mladší, klasicistní úpravy.

Literatura
Bernau, F. 1888: Der politische bezirk Dauba. Eine Heimatskunde für Haus und Schule. Dauba.
Gabriel, F. - Panáček, J. 1991: Vývoj panských sídel na Horním území novozámeckého panství 1. část, Castellologica Bohemica 2, s. 23-52.
Hantschel, F. 1895: Zur Glockenkunde, MNEC 18, s. 38-44.
Müller, R. 1898: Forschungen in verschiedenen Bezirken Nordböhmens, MNEC 21, s. 305-311.
Sommer, J. 1995: Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě (okr. Česká Lípa), Průzkumy památek 2/1, s.85-86.
Wahner, J. A. ca 1833; 1840: Sammlung alter und neuer Nachrichten betreffend die Kirchbezirke und derselben Gottenhäuser im Bunzlauer [Leitmeritzer; Saatzer] Kreise. Ekp. ANM Praha, b. č. 377, 338, 339.

Zkratky
DA-LT, KF: Diecézní archiv Litoměřice, Sbírka memorabilií.
Handbuch: Handbuch der Diözese Leitmeritz 1941. (Stand vom I. Jänner 1941). Leitmeritz 1941.
LC: Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim I-X. Edd. F. A. Tingl, J. Emler. Pragae 1865-1889.
MNEC: Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Klubs.
RDP: Registra decimarum papalium čili Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Ed. W. W. Tomek, Praha 1873.
SOkA-ČL: Státní okresní arhiv Česká Lípa.

Vojtěch Vaněk (2001): Sakrální architektura děkanátu lipského v písemných pramenech doby předhusitské. – Muzeum města Ústí nad Labem.

Výsledky projektu "Gotika v severních Čechách" byly původně uveřejněny na stránkách ústeckého muzea (text je dnes nedostupný).

Drchlava (okr. Česká Lípa)

Počátky kostela sv. Mikuláše v Drchlavě můžeme vzhledem k nálezu románského zdiva v jeho stavbě a predikátu Načepluka z Drchlavy k roku 1265 spojit právě s tímto příslušníkem širšího rodu tzv. Načeplukoviců nebo s některým z jeho příbuzných. První písemnou zmínku o kostele však nacházíme opět až k roku 1352.[1]
Patronátní právo tohoto kostela náleželo držitelům nerozsáhlého statku, jehož součástí byly v této době též Dřevčice, figurující kromě zmínky o Hrdu z Drchlavy k roku 1359[2] též v predikátu jeho držitelů. V letech 1363 - 1373 vykonával toto právo rytíř Soběhrd z Dřevčic, v letech 1388 - 1401 Jindřich starší Berka z Dubé, roku 1412 Jindřich Hlaváč z Dubé na Jestřebí a roku 1418 pak Jindřich Škopek z Dubé.[3] Z uvedených zmínek je vyvozováno, že Drchlava se po rozpadu dřevčického statku stala součástí dubského, jestřebského a posléze milčanského zboží Berků z Dubé.[4]

[1] CDB V/1, s. 669, č. 453; J. SOMMER, Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě. Viz též pozn. č. 19. První písemnou zmínku přináší: RDP, s. 77.
[2] RTT I, s. 426. Srv. též F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel I, s. 35-36; F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel III, s. 52.
[3] LC I/2, s. 7, 30, 64; LC II, s. 24, 50, 89; LC III-IV, s. 204; LC V, s. 92, 177, 307; LC VI, s. 45; LC VII, s. 57, 60, 268. Shrnuje též L. KRACÍKOVÁ-J. SMETANA, Románská a gotická, s. 56.
[4] F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel I, s. 35.

Jan Sommer (1995): Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě (okr. Česká Lípa). Průzkumy památek 2(1): 85–86.

Text příspěvku je ke stažení ve formátu pfd: .

Emanuel Poche [red.] (1977): Umělecké památky Čech. A/J. – Academia, Praha.

DRCHLAVA /Česká Lípa   Na výšině nad vsí, rozmístěnou po úbočí rokle, uprostřed hřbitova kostel sv. Mikuláše – pův. připomínaný r. 1352, nově vystav. r. 1585, znovu vystav. barok. r. 1717, oprav či nově vystav. r. 1777, empír. věž na místě dřev. zvonice přistav. r. 1854. - Barok. jednolod. obdél. s trojboce uzavř. presbytářem se sakristií po sev. straně a hranol věží před záp. průčelím. - Stěny zevně člen. lizénovými rámci a okny segment. uzavřenými a šambránami, na dolním okraji s uchy se střapci. - Presbytář sklen. val. s lunetami, loď plochostropá. V záp. části trojramenná dřev. kruchta. - Zařízení: hlav. oltář rokok. kol r. 1770, rámový, se součas obrazem sv. Mikuláše. Dva boč. oltáře rokok. portálové, pravý s obrazem P. Marie Pomocné, dat. r. 1764, levý s obrazem sv. Václava kol r. 1700. Kazatelna kol r. 1720-30. Kříž. cesta z konce 18. stol. Křtitelnice kamen. z r. 1665. - Na hřbitově u kostela empír. náhrobek Václava Kohlera* z r. 1816, lkající žena, mimořádně kvalitní dílo patrně pražského umělce. – Pod kostelem DŮM ČP. 4 – lid. empír. z pol. 19. stol., jednopatrový, ve štítě reliéf Zmrtvýchvstání. – Na DOMĚ ČP. 3 reliéf N. Trojice z téže doby. – Stavení ČP. 1 – roubené, v zad. části do dvora se dvěma pavlačemi nad sebou.

* památka místního významu

Tomáš Horák (1996): Varhany a varhanáři na Českolipsku. – Státní okresní archiv Česká Lípa, Česká Lípa.

Drchlava – kostel sv. Mikuláše

Původně gotický kostel byl znovu vystavěn ro-ku 1585 a roku 1717 barokizován. Tehdy se mu dostalo nových varhan (se šesti rejstříky v manuále a pedálem), které byly objednány r. 1719 u T. F. Flecka v České Kamenici. Nástroj byl dokončen 5. dubna následujícího roku. Osm dní jej varhanář stavěl na kůru a bylo mu vyplaceno 250 zl. Dispozici nástroje můžeme odvodit ze známých Fleckových prací, například ze stejně velikého nástroje pro Nebočady z r. 1719. Za opravu varhan obdržel roku 1766 varhanář Johann Rusch, tehdy ve Cvikově, 10 zlatých. V roce 1779 zde osm dní pracoval truhlář a varhanářský praktik Johann Josef Ignác Herfort ze Zákup.

Počátkem 19. století již nástroj vyžadoval renovaci. Návrhy s rozpočtem předložili litoměřický Anton Rusch a Josef Stefan Tauchmann, varhanář ve Štětí. Jeho nabídka byla jako lacinější přijata r. 1818 a následujícího roku byla velká oprava hotova. Tauchmannovi bylo vyplaceno 100 zlatých vídeňské měny. V padesátých letech 19. stol. v oblasti působil varhanář Josef Prediger z Albrechtic u Jablonce nad Nisou. S ním bylo již roku 1855 vedeno jednání o další opravě. Teprve roku 1857 však byla oprava provedena. Varhany byly údajně celkově vylepšeny a jejich měchy přepracovány na šlapání. V letech 1872, 1876 a 1889 zde pracoval janovský varhanář Franz Miiller, který dodal jeden nový rejstřík. Roku 1891 byly varhany za 13 zlatých mramorovány truhlářem. Tehdy byly však již dny Fleckova nástroje sečteny.

Nové varhany v duchu dobových názorů postavil na kůr ve dnech 7.–l7. listopadu 1896 Heinrich Schiffner z Prahy. Měly stejný počet rejstříků jako předchozí nástroj (6 v manuále a 2 v pedále). Když byl kostel zničen vojáky, byly drchlavské varhany po roce 1966 přeneseny E. Šaškem a R. Zelenkou (oba z České Lípy) do obce Lieskovec na východní Slovensko.

Dispozice varhan T. F. Flecka pro Nebočady (l719): Manuál: Kopula 8, Principál 4, Kopula 4, Oktáva 2, Kvinta l 1/3, Mixtura l, 3x. Pedál: Subbas 16 Oktávbas 8

Prameny: SOkA Česká Lípa, Archiv fary Pavlovice, kostelní účty Drchlavy 1747-1814, kart. 7, 15; inventáře, kart. 24. KAB Litoměřice, inventáře, kart. 102. SObA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Česká Lípa, kostelní účty a spisy, kart. 263, 752. Petr, B. C.: c. d. Horák, T., c. d., (1995).

Tomáš Horák (1996): Orgeln un Orgelbauer im Kreis Böhm. Leipa. – Staatskreisarchiv Böhm. Leipa, Česká Lípa.

DÜRCHEL – Drchlava, St. Nikolauskirche.

Eine ursprünglich gotische Kirche wurde im Jahre 1585 umgebaut und im Jahre 1717 barockisiert. Damals erhielt sie eine neue Orgel (mit 6 Registern, Manual und Pedal), die im Jahre 1719 bei Tobias Franz Fleck in Böhm. Kamnitz bestellt wurde. Ihre Aufstellung wurde am 5. April des Folgejahres beendet. Acht Tage brauchte der Orgelbauer zur Aufstellung auf dem Chore. Dafür wurden ihm 250 Gulden ausgezahlt. Den Plan zur Aufstellung können wir aus den bekannten Arbeiten Flecks entnehmen, z.B. vom gleich großen Instrumente in Nebocady aus dem Jahre 1719. Für eine Reparatur der Orgel erhielt 1766 der Orgelbauer Johann Rusch, damals in Zwickau, 10 Gulden. Im Jahre 1779 arbeitete hier der Tischler und Orgelpraktiker Johann Josef Ignaz Herfort aus Reichstadt.

Schon zu Beginn des 19 Jahrhunderts erforderte das Instrument erneut eine Reparatur. Entwürfe und Berechnungen legten im Jahre 1818, der Leitmeritzer Orgelbauer Anton Rusch und der Wegstädtler Josef Stefan Tauchmann vor. Das zweite Angebot wurde, weil billiger, angenommen. Im Folgejahre (1819) wurde die große Reparatur fertiggestellt und Teichmann wurden 100 Gulden Wiener Währung ausbezahlt. In den Fünfzigerjahren des 19. Jahrhunderts wirkte der Orgelbauer Josef Prediger aus Albrechtitz bei Gablonz a.d. Neiße hier. Mit ihm wurde schon im Jahre 1855 eine weitere Reparatur abgesprochen, die aber erst 1857 vorgenommen wurde. Nach den Angaben wurde die Orgel insgesamt verbessert und die Blasebälge auf Tretpedale umgearbeitet. In den Jahren 1872, 1876 und 1889 arbeitete hier der Orgelbauer Franz Müller aus Janov (Johnsdorf bei Haida), der ein weiteres Register einbaute. Im Jahre 1891 wurde die Orgel für 13 Gulden, von einem Tischler, marmorisiert. Schon damals waren die Tage der alten Felck-Orgel gezählt.

Eine neue zeitgenössische Orgel wurde im Kirchenchore vom 7. - 17. November 1896 von Heinrich Schiffner aus Prag aufgestellt. Sie hatte die gleiche Anzahl von Registern wie das frühere Instrument ( 6 im Manual und 2 im Pedal). Als das Gotteshaus aufgegeben wurde, wurde die Dürchler Orgel nach 1966 von E. Schaschke und R. Zelenka (beide aus Böhm. Leipa) in die Gemeinde Lieskovec in der Ostslowakei gebracht.

Die Orgeldisposition nach T. F. Fleck für Nebocady 1719 waren im Manual Kuppel 8, Principal 4, Kuppel 4, Oktav 2, Quint 1 1/3, Mixtur 1, 3x. Im Pedal: Subbaß 16, Oktavbaß 8.

Quellen: SOKA Böhm. Leipa, Archiv der Pfarrei Pablowitz, Dürchler Kirchenrechnungen 1747 - 1814 Kart. 7, Inventar Kart. 24. KAB Leitmeritz, Inventar Kart. 102. SOba Leitmeritz, Zweigstelle Tetschen. Leipaer Kirchenrechnungen und Schriften, Kart. 263, 752. Petr, B.C.: c.d. -- Horák, T., c,d. (1995).

Za poskytnutí německé verze tohoto příspěvku děkuji panu Waltru Rutte, Norinberg.

Pátrání po nejstarším Drchlavském zvonu – 20.2.1999

Vše začalo tím, že jsem si začátkem roku 1998 pořídil Kinského průvodce „Dubské Švýcarsko", který vyšel nákladem vlastním už v roce 1936. V povídání o Drchlavě a zdejším kostele sv. Mikuláše jsou zmiňovány tři zvony z let 1665 až 1810, a pak ještě jeden zvon, o kterém je psáno toto:

Z Drchlavy pochází zvon, který nyní visí v Oumyslovicích u Poděbrad a má český nápis, který se zdejším Němcům nehodil: „Anno Domini 1594 slit gest tento zwon do drchlawy od waczlava zwonarze w mieste mladeho boleslawa nad jizerau".

Právě tato zpráva mi dala nápad se do Oumyslovic, dnes Úmyslovic (což se mi ale vyslovuje poněkud hůře), podívat. Drchlavský kostel nyní už jen chátrá, čemuž pomohlo poválečné vysídlení Němců ze vsi (rok 1930: 214 Němců, 0 Čechů) a následné využití kostela třeba jako sklad zeleniny a pneumatik. V celém kostele nezbylo prakticky nic; potěšitelné je alespoň to, že se ve věži přes léto uchylují vzácní netopýři, přesněji vrápenci malí. Krov se v zadní části lodi propadl. Okolní hřbitůvek je zarostlý, některé hroby pootevřeny   i kosti je možné spatřit.

Do Úmyslovic jsem se vypravil o sobotě 20. února 1999. Právě se dost oteplilo, takže mě provázely déšť, plískanice a mlhy při studené zemi. Po šesti hodinách cesty z Českých Budìjovic vlakem, pěšky a stopem dorážím o poledni k Úmyslovickému kostelu. Poměrně zachovalý menší novogotický kostelík je zasvěcen sv. Linhartu. Mše tu slouží pouze o pátých nedělích v měsíci. Takže, mrknu-li se do kalendáře, letos poslední lednový a říjnový den. Kostel je obehnán hřbitůvkem, podle kamenného štítku v kostelní zdi se dovídám, že je tu pochován francouzský stenograf J. Coulon de Thévenot, vynálezce těsnopisu. Prvního kolemjdoucího jsem se optal, kde bych našel nìkoho, kdo se o kostel stará a byl jsem odkázán hned vedle za starou paní, jejíž jméno jsem již zapomněl. Jen co jsem ji vysvětlil, co mě sem přitáhlo, paní neváhala, vzala klíč a šli jsme se do kostela podívat. Nevěděla, co je tam za zvon. Říkala, že jim nějaký zvon za války sebrali Němci. Právě toho jsem se nejvíce obával, vždyť je má informace stará přes 60 let. Kostelík je pěkně vybaven, okny prochází dost světla. Jak už to bohužel chodí, i sem zavítali zloději a odnesli si dva anděly z oltáře a svícny. Na kúru mají malé varhánky o čtyřech rejstřících.

Když jsem se protáhl do věže, spatřil jsem spoušť, kterou po sobě zachovaly sovy – cákance trusu, vývržky, zbytky myší. Zavěšený bronzový zvon o prùmìru snad metr byl celý špinavý. Hledám onen český nápis, ale luštím jenom německé, švabachem psané. Špína, bohaté zdobení a minimálně místa kolem zvonu mi práci znesnadňují. Až po chvíli, co si stoupnu do okna, rozeznávám nápis: „ANNO DOMINI 1594"…! Seběhnu dolů za stařenkou a přesvědčím ji o své důvěryhodnosti. Ať jde klidně domů, že si tu chvíli pobudu a pak zamknu a klíč vrátím.

Skoro marně se snažím suchým hadrem ze zvonu sedřít soví cákance, abych mohl písmena rozeznat. Na severní stranì zvonu uprostřed je dost nečitelný, švabachem psaný německý nápis. Nad ním kapitálkami vcelku čitelný český text, který se pokouším přepsat takto:

TEHDY HERODES WIDA ZIEBY ZKLAMAN BYL OD MVDICZVOW ROZHNIEWAL SE WELMI A POSLAW ZMORDOWAL WSSECZKNY DYTKY KTEREZ BYLI W BETLEMIE I WE WSSECH KONCZINACH GEHO OD DWAV LET HAN.

Jižní, k oknu obrácená strana zvonu nese čtyři, opět švabachem psané texty   jednak ve střední části tři velmi podobné, možná stejné, německé (zakonončené slovem Bezdiez) a jednak náš text český v dolní části zvonu. Narozdíl od již citovaného nápisu pana Kinského jsem tento přečetl s odlišným pravopisem:

ANNO DOMINI 1594 slyt gest tento zwon do drchlawi od waczlava zwonarze w miestu mladeho boleslawa nad jyzerau".

To si vysvětluji buď tím, že neovládám novogotické písmo anebo tím, že se pan Kinský snažil češtinu 16. století povysadit na dnešní úroveň. Vlastenecké cítění českých autorů v Sudetech je v jejich dílech velmi nápadné. Navíc jsou na zvonu zobrazeny různé ozdoby, výjevy, a při dolním okraji jakési placky s podobiznami mocných a prakticky nečitelným textem kolem. Jedna z nich mi připomínala císaře Rudolfa II. Zvon je opatřen archaickým bicím mechanizmem na elektromotor. Vedle tohoto zvonu visel očividnì ještě zvon menší.

Pořídím ješte nezbytnou fotodokumentaci a zhruba za hodinu jsem hotov. Dovím se ještě, že před mnoha lety tu byl kostel dřevěný, který ale lehnul popelem a že je možná ten náš zvon původně odtud. Po půl třetí Oumyslovice opouštím a následuje pěší přesun do nedalekých Srbec, na zabíjačku. To je už ale zase jiná historie.

Poznámky k textu (leden 2010)

Ve Velkých Nehvizdech visí (visel) zvon s títo velice podobným nápisem:

TEHDY HERODES WIDA ZE BY OKLAMÁN || BYL OD MVDRCZVOW ROZHNIEWAL SE || GEST WELMI A POSLAW ZBIL WSSECKY || DÍTKY KTEREZ BYLY W BETLEMIE Y WE WSS || ECH KONINÁCH GEHO ODE DWV LET A || NIZE WEDLE CZASV NA KTERÝ SE BYL ZEPTAL OD MVDRCZVO &mdash TEHDY NAPLNILO SE GEST TO CZOZ POWIEDENO SKRZ GEREMIGASSE PROROKA.

Zdroj: Soupis památek historických a uměleckých. Podobné nápisy jsou i na zvonech v kostelech sv. Jiří pod Krnskem u Zámostí a v kostele sv. Prokopa v Semčicích na Mladoboleslavsku. Malý zvonek v kostele P. Marie v Jabkenicích zase nese text "Slyt gest – od Waclawa – zwonarze mesta mladeho-Boleslawa nad Gyzerav. Letha Pane 1592".

Odkazy

Nahoru