Výzkum v indickém Ladakhu
Botanický ústav AV ČR


Úvod
Nejzápadnější výběžek Tibetské náhorní plošiny,
patřící již do indického Ladakhu,
je biogeograficky unikátní území,
které tvoří přechod mezi vnějším
vlhkým
Himálajem a oblastmi chladných pouští
vnitřního Tibetu.
Hlavní oblastí
našeho výzkumu je okolí jezera Tso Moriri v
oblasti zvané Malý Tibet ve východním
Ladakhu.
Foto Z. Chlumská.
Aktivity českých vědců v této části
Transhimálaje započaly expedicí Akademie věd v roce
1989. Jeden z účastníků, botanik Leoš Klimeš, se
poté rozhodl pro systematický průzkum této dosud
málo probádané oblasti a pravidelně
navštěvoval Ladakh od roku 1997. Jeho aktivity
spočívaly zejména v
důkladném mapování výskytu
vyšších rostlin a v návaznosti na něj
rovněž příprava moderní Květeny Ladakhu. Zajímal
se ovšem i o ekologické otázky, jako je klonalita
u místních druhů rostlin, a prováděl
nejrůznější experimenty (více zde). Po
jeho tragickém zmizení někde uprostřed divoké části Zanskaru
v srpnu 2007 však jeho práce zůstala
bohužel nedokončena.
Od roku 2008 pokračují výzkumné aktivity
pod vedením Jiřího Doležala z Botanického
ústavu v Třeboni. Hlavní oblasti
bádání zahrnují monitoring
vegetačních změn, hospodaření rostlin s živinami, vztahy mezi
cévnatými rostlinami a půdními
mikrobiálními společenstvy a další
ekologická témata týkající se
extrémních nadmořských výšek (více zde).
Mohutný ledovec na
úbočí vrcholu Lungser Kangri (6670 m n.m.) ve
východním Ladakhu.
Foto M. Dvorský.
Zájmové území
Ladakh, po
dlouhá staletí samostatné buddhistické
království, je dnes součástí Indické
republiky v rámci svazového státu
Džammú a Kašmír. Území o rozloze
necelých 87 tisíc km2
se nachází v naprosté většině nad
3000 m n.m. a je ohraničeno Západním
Himálajem z jihu, Východním Karakoramem ze severu
a Tibetskou náhorní plošinou z východu.
Leží ve výrazném srážkovém
stínu Himálaje, proto je místní klima velmi
suché, s ročními úhrny srážek do 100 mm. V
zimě zde teploty mohou klesat až k -30°C. Typickou vegetaci proto
tvoří společenstva polopouštní a stepní. Ladakh patří navíc mezi místa, kde cévnaté rostliny rostou nejvýše na světě.
Náhorní
plató Malého Tibetu se nachází ve
výšce 5600-6000 m n.m. Řídkou
subnivální vegetaci zde tvoří okolo 25 druhů.
Foto M. Dvorský.
Flóra
Z
biogeografického hlediska patří květena Ladakhu do
Holarktidy, paleotropické prvky tvoří zanedbatelnou část. S výjimkou výlučně
dřevitých skupin jsou zde zastoupeny prakticky všechny
důležité čeledě holarktické květeny. Většina
rostliných druhů náleží ke středoasijskému
floroelementu, přičemž směrem na východ přibývá
typických tibetských prvků. Podle
nejaktuálnějších odhadů čítá
místní květena 1250-1500 druhů a poddruhů
(více zde). Díky práci L. Klimeše zde byla
objevena a nově pro vědu popsána řada rostlinných druhů.
Alyssum klimesii Al-Shehbaz (Brassicaceae).
Druh z extrémních výšek
subniválních poloh, objevený L. Klimešem a
popsaný na jeho počest.
Foto M. Dvorský
Grantová podpora
Aktivity našeho výzkumného
týmu v Ladakhu probíhají díky grantu GAAV IAA600050802 "Migrace
rostlin do subniválních poloh: úloha
rostlinných vlastností a interakcí v
oteplujícím se klimatu " (2008-2012), jehož hlavním řešitelem je Jiří Doležal.
(vytvořil M. Dvorský)