Blízké okolí
Dřevčice
Dřevčice (něm. Sebitsch), ves ležící návrší při silnici z Dubé do Holan, jsou spojeny s působením rytíře Soběhrda z Dřevčic v druhé pol. 14. stol.
Dnes vesnice tvoří hodnotný celek klasicistní zděné patrové lidové architektury,
která je obohacena architekturou socialistických bytovek.
Západní část vesnice je již součástí CHKO Kokořínsko, přesněji jeho severního a méně navštěvovaného výběžku, kterému dominuje znělcový vrchol Vlhošti (614 m n. m.).
Chlum
 (něm. Klum) Okrouhlicová ves nese jméno díky svému umístění na úpatí Maršovického vrchu.
Uprostřed rozlehlé návsi stojí na výšině barokní kostel sv. Jiří (1723-40) s novější pseudorománskou věží (1863),
připomínaný roku 1293, dnes již poněkud zpustlý.
Roku 1818 byla v Chlumu zřízena továrna na kamenné zboží. Z této doby také pocházejí velké bohaté domy
ve stylu lidového klasicismu. Ve stylu socialistického baroka zde stojí několik bytovek a
vesnice tak má kolem 250 obyvatel (co je to oproti 620 v roce 1869).
Chudý Hrádek
Zřícenina Chudého hrádku (Poustky), německy "Chudyhradek", "Ruine Hradek" nebo "Wüstes Schloss" se tyčí na sklaním ostrohu nad Dolským mlýnem, severně od Drchlavy a Dřevčic.
Více informací o Chudém hrádku poskytnou regionálníi-noviny, jedna fotogalerie je na www.hrady.cz.
Lhota
Lhota (něm. Welhütten) je krátká lesní lánová víska v mělkém údolí 5 km severozápadně od Dubé, zmiňovaná r. 1402, kdy náležela ke hradu Čáp (dnes zřícenina Čap).
Zachoval se zde mimořádně cenný soubor lidové architektury - především patrové a roubené chalupy,
jejichž zástavba je doplněna kamennými klasicizujícími se domy.
Nacházejí se zde i skalních obydlí a četné do skal vytesané sklepy.
Proto je Lhota od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací (tj. památkově homogenní území vyžadující přísný ochranný režim).
Přehled památkově chráněných objektů ve Lhotě.
Maršovický vrch
 Maršovický vrch (něm. Marschwitzer Berg; 50° 35' 00" N, 14° 34' 37" E), donedávna plných 515 m n. m. vysoký, je dominantou krajiny severně od Dubé. Tento výrazný neovulkanický suk je tvořen znělcem, který je těžen v rozsáhlém lomu v horní jihozápadní části vrchu (těžba 120 tisíc tun ročně firmou Tarmac Severokámen, a. s., kamenolom Chlum). A tak se krajinnou dominantou stává spíše tento lom.
Ačkoli měl být samotný vrchol kopce zachován, dnes je již oblast vrcholové kóty odtěžena a od roku 2002 zde pracuje staronová výrobní linka, přemístěná z nedalekého, již vytěženého Tachovského vrchu. Bude smutné a ostudné, pokud Maršovický vrch skončí jako Tachovský, který míval 498 m a který má dnes podobu kráteru.
V roce 1938 byla započata výstavba tzv. Liběchovské příčky, linie pohraničního opevnění, která byla projektována z Mělníka až za Jablonné, pravě tudy přes Maršovický vrch. Několik betonových pevností teď ustupuje rozšiřujícímu se lomu (viz obrázek s odkazem na zdroj).
Dříve byla na vrcholu chudá bučina, ale s některými významnými rostlinami (např. střevíčník pantoflíček)
Na západním úpatí je při silnici mezi Podolcem s Chlumem opuštěný lom s červeně zbarvenou horninou, kterou je fosilně zvětralý keratofyr,
staroprvohorní hornina, která byla vyzdvižena při třetihorní erupci před 60 miliony lety. Proto lze zaslechnout i názor, že oblast Maršovického vrchu byla ostrovem v mělkém křídovém moři.
Z odlesněného vrcholu je výborný kruhový rozhled: západním směrem na severní výběžek Kokořínska s Vlhoští (614 m) a České Středohoří,
severně na Jestřebskou kotlinu, Provodínské Kameny a vzdálené Lužické hory, východně leží Hradčanská pahorkatina (Kumerské pohoří),
Máchovo jezero a za ním se tyčí Bezdězy (604 a 577 m) a jižně je na dosah zřícenina Starého Berštejna (480 m), za kterou se rozprostírá vlastní Kokořínsko a v dálce vpravo leží Říp.
Pavlovice
 (něm. Pawlowitz, Pablowitz) Tato pěkná vesnice leží na malém návrší nad Švábským potokem (potůčkem), 3,5 km jihozápadně od Jestřebí, ke kterému spadá. Dominantou vsi, typické okrouhlice podkovovitého tvaru, je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (1697-99) uprostřed návsi, jehož novější empírová věž (1843) je pozorovatelná z širokého okolí.
Kostel je připomínaný už v roce 1352. Bohužel nyní, jak je v kraji zvykem, chátrá,
avšak zchátralá barokní márnice s kostnicí za kostelem dostává novou střechu.
Náves je obklopena roubenými chalupami a kdysi výstavními domy ve stylu lidového
klasicismu z 19. stol., které dnes pomalu získávají zpět svou zašlou krásu. Vedle kostela
stojí chráněná mohutná lípa, asi 500 let stará s obvodem kmene 6 m.
Do Pavlovic v pracovní dny zajíždí autobus (linka Č. Lípa-Provodín-Jestřebí-Dubá).
Dále viz tento text stažený z neoficiálních :
První písemná zpráva o vsi Pavlovice je z roku 1352, kdy se tu světil
kostel. Tehdy patřily Hynkovi z Dubé. Panství zdědila vdova Anežka. Jejich
syn Jindřich z Dubé pak prodal Pavlovice Jindřichu Vaňkovi z Chudého hrádku.
Od Vaňkova syna Jana získal Pavlovice Jindřich Smiřický. V 16. století se
připomíná jako majitel Vartemberk, po konfiskaci koupil zboží Albrecht z
Valdštejna. S ostatními statky je zdědila vdova Isabela z Harrachu, po ní
její dcera Alžběta Kounicová. V majetku Kouniců byly Pavlovice do 20.
století.
I zde bylo za protireformace několik rodin luteránského vyznání.
Postavením nového kostela se zde posílilo katolictví.
V třicetileté válce se obec silně vylidnila, neboť tu vojáci
drancovali a obyvatele sužovali.
Obec to byla jistě bohatá, je tu velice dobrá půda, ve které se dařilo
i chmelu a ořešákům.
V roce 1680 zde byla postavena škola. Tehdy patřily k Pavlovicím i osady
Šváby a Popelov.
Vodovod byl zřízen v roce 1912, roku 1931 zavedena elektřina a téhož
roku dokončena silnice od Kozího rohu ze Šváb na rozcestí k Chlumu.
Za okupace měla obec 258 obyvatel, po odsunu Němců 170, z toho 120 zemědělců.
Roku 1945 patřily Pavlovice k okresu Dubá, v letech 1949 - 60 k okresu Doksy, nyní k okresu Českolipskému.
Obec měla svou školu, obchod, poštu a hostinec. Bohužel nezkušení osídlenci
nedokázali využít bohatství půdy, nesnášeli se spolu, předsedové MNV se
co rok střídali, komise nepracovaly dobře. Pouze hasiči a Červený kříž
pracovali uspokojivě.
Družstvo založené roku 1952 trpělo nesváry, špatně prosperovalo a
dokonce 3 rodiny musely být vyhoštěny. Ani noví dosídlenci se neosvědčili.
Za prostřednictví Josefa Smrkovského se družstvo zadlužilo neuváženým nákupem
zemědělské techniky, ketrou nedovedli využít.
V roce 1961 se sloučila JZD Pavlovice, Újezd a Jestřebí, později i
Provodín. Na posilu přišli noví pracovníci, nestali se však členy družstva,
jen jeho placenými (a velice dobře placenými v porovnání se členy JZD) zaměstnanci.
To pochopitelně vedlo k dalším rozbrojům a finanční krizi. Hospodářství
převzal státní statek Zahrádky. Jediné, co se ukázalo být rentabilní z původního
hospodářství, jsou nově založené sady.
Po zpevnění silnice spojující Pavlovice se silnicí z České Lípy do
Prahy a po zavedení pravidelného autobusového spojení byla škola (za působení
p. Bartošovského měla 8 žáků ve čtyřech odděleních!) i pošta zrušena
a obec připojena k Jestřebí. Nyní tam bydlí jen několik starších občanů
a zbylé domy koupili chalupáři.
Byla zde zřízena velkovýkrmna býků statku Dubá.
Nověji se objevil obsáhlejší článek Historie Pavlovic na stránkách obce Jestřebí.
Žižkova a Stará hora a obora Vřísek
Lovecký zámeček na Žižkově horě uvnitř obory Vřísek u Holan je již tradičně spojován právě se jménem domělého hrádku Vřísek na blízké Staré hoře. Že tomu tak vůbec není, že zde žádný hrádek nikdy nebyl a že Vřísek je zapomenuté jméno pro Hradiště, část nedaleké Drchlavy, dokládá níže uvedená citace z díla autorské dvojice pánů Gabriela a Panáčka.
 Obora Vřísek dnes slouží k chovu dvou nepůvodních druhů lovné zveře, dovezených ze Středomoří – muflonů a koz bezoárových. Zatímco mufloni jsou všeobecně známým a zdomácnělým druhem, kozy bezoárové byly do Česka přivezeny až roku 1953, patrně z Kréty. Když se neosvědčily na stráních Pálavy, kde citelně poškozovaly vegetaci, začaly být v roce 1994 přemísťovány do obory Vřísek. Zde se dále rozmnožují a počítá se s konečným normovaným stavem kolem 40 jedinců. Koza Bezoárová (Capra aegagrus) je ve své domovině (od Středomoří po Indii) ohroženým druhem, podle Bernské konvence přísně chráněným. Z tohoto důvodu by její chov mohl mít určitý význam, kdyby však nebyla prokřížena s kozou domácí. A tak je chov kozy bezoárové ve Vřísku pouhou zajímavostí, ukázkou již zdomácnělého předka kozy domácí. Není také bez zajímavosti, že její čpavé maso je prakticky nevyužitelné.
"Podle posledních výzkumů (Gabriel - Panáček 1991, 44) ležel hrad Vřísek v místní části Drchlavy zvané Hradiště (lokalita DRCHLAVA). Není jasné, proč se neobjevil od první poloviny 14. století, kdy vznikl (Gabriel - Panáček 1994, 48), v písemných pramenech. Teprve při dělení mladších synů Jindřicha Berky v roce 1402 se na panství Chudého Hrádku, které obdržel Jindřich mladší, zvaný Vaněk, uvádí na Vřísku poplužní dvůr. Tvrzení A. Sedláčka (1923, 262), že po roce 1413 byl Vřísek oddělen od Chudého Hrádku, nemá v pramenech opory. Znovu se Vřísek objevuje až před polovinou 16. století, v roce 1543, jako "zamek pusty rzeczeny Wrzisek", a to až do roku 1575. V urbářích novozámeckého panství z roku 1579 a 1619 je uvedena pouze "Wes Wrzysek". Na témže místě v urbáři z let 1633-1647 (SOA Děčín, Vs Česká Lípa, k. 87, s. 61) se nalézá ves Radiesh, tedy Hradiště. Srovnání jmen osedlých i jejich platů dokládá identitu Vřísku a Hradiště. V 19. století bylo jméno Vřísek mylně spojeno s loveckým zámkem na Žižkově hoře a domnělými pozůstatky hradu nedaleko – Viz lokalita ŠVÁBY 02 (Gabriel - Panáček 1991, 44)."
historický článek F. Šimáčka v časopisu Bezděz 6: 49-51 z roku 1935:
Po stopách zapomenutých hrádků
"Už jich nikdo nevzpomíná. I ti, kdož žijí v bezprostřední jich blízkosti, zapomínají i pověstí o jejich vzniku a nedovedou o nich nic pověděti. Ani historie o nich mnoho nepovídá. Byla to prastará tvrziště, budovaná na skalních ostrožnách, původně jen s dřevěným hrádkem na temeni skály neb ostrohu. Některé zašly úplně: některé přestavěny později na hrádky zděné. Na Českolipsku je takových zapomenutých hrádků celá řada a v údolí Dolského potoka kromě Poustky, Chudého hrádku, jedním z takových je Vřísek.
I. Vřísek. (Hradiště „Stará hora“ a „Veilchenburg“.)
 Nedaleko Holan, kde zvedají se z obory pískovcové skály, nalézáme dnes v oboře uzavřené zbytky zámečku, zvaného „Žižkenschloss“. Nyní je obydlen lesní správou a na jeho místě stával prastarý hrádek Vřísek. Datuje se z dob, kdy nebylo ještě zděných hradů a proto kromě ve skále dlabaných sklepení a zbytku valu na původní Vřísek nic nepřipomíná. Dnes vidíme na starém tom hradišti sice zmíněný zámeček, patrové kamenné stavení s okrouhlou věží, ale tato budova pochází ze 16. století, kdy byla založena obora. V patře budovy, jež má tvar obdélníka, jsou prostornější místnosti s dřevěnými stropy, v nichž bývala kdysi zámecká zbrojnice a později s jinými ještě sbírkami přenesena do Nových Zámků. K stavení se přimykající věž, uvnitř s točitým schodištěm, bývala dříve o patro vyšší. Na starý Vřísek připomíná však nedaleká, ve skále hloubená studně a skalní vězení. Studně bývala 57 m hluboká, ale po nehodě s jalovici, která do ni spadla, byla v minulém století zasypána. Na jihozápadě nalézáme dnes zarostlé, do skály tesané vězení, jež se tvarem podobá džbánu. Odtud místní pojmenování „Krug“. V letech osmdesátých minulého století ohledán vnitřek „džbánu" dvěma zvědavci, kteří se spustili dolů a spatřili ve skalních stěnách vyškrabané postavy dvou rytířů a kněze a nápisy, které nedovedli rozluštiti.Toto neodborné ohledání vězení starého Vřísku zůstalo ovšem bez významu, ač zmíněné obrazy postav zdají se svědčiti o pověsti, která vznikla z pojmenování „Schischkenschloss“ a která praví, že Žižka měl na Vřísku hrad, v jehož vězení umořil svého vlastního bratra, faráře z Holan.
Dějiny vyprávějí, že ve 14. století stál na Vřísku poplužní dvůr, který od r. 1402 patřil k Chudému Hrádku. Hrad vybudován asi za Jindřicha (Vaňka) Berky z Dubé, nebo po jeho smrti. R. 1413 byl Vřísek od Chudého Hrádku oddělen. R. 1530 patří opět k Chudému Hrádku, ale už jako pustý. Přestavba Vřísku provedena - podle zápisu v Nových Zámcích - ve století 16. Praví se o tom: „Byl tehdá na „Žižkove hoře“ dům dobře vystavěný, při něm obora, v níž se chovalo pro kratochvíli panstva výše 100 jelenů, daňků a jiné zvěře, též štěpnice a dvě bažantnice.“
Nedaleko Vřísku spatřují se ještě dvě pradávná hradiště. Je to „Stará hora“ na výběžku jižně od Vřísku a „Veilchenburg“ nedaleko mlýna u Holan. - Na „Staré hoře“ vidíme hluboký příkop a dva valy (jeden rozkopaný) a ve skále čtverhranný sklep. Jak se domnívá Sedláček, je to opevnění příbytku neb hrádku z dob před rokem 1250. - Druhé tvrziště u Holan „Veilchenburg“ jsou dvě skály, z nichž v jedné jsou tesané schody (asi 13), vedoucí na skálu vyšší, pak chodba ve skále a dalších asi 22 schodu na vrchol skály. Tam je patrna místnost tvaru čtverce se sledy po dražích, kde asi stávala dřevěná vížka. Pojmenování „Veilchenburg“ souvisí asi s Liljovem neb Jiljovem, bydlištěm již dávno zaniklým. (Dějiny podle Sedláčkových Hradů a zámku, XIV, 261).
Hledáte-li osvěžení a klid, zajdete si na Žižkovu horu s Vřískem (nejlépe z Holan). Najdete-li vrata obory uzavřena, romantické okolí se svými malebnými kouty jistě vám tuto námahu nahradí."
Gabriel a Panáček (2000, str. 165) pokládají zmíněnou hladomornu za zásobnici obilí a soustavu valů za (z pohledu funkce opevnění) nelogickou úpravu související loveckým zámečkem z poloviny 16. století.
Zahrádky
Obec Zahrádky proslavila zejména budova Nového Zámku z 16. století. Zájemce o bohatou historii zámku odkazuji na stránky i-novin. V současné době je majitelem zámku Univerzita Karlova, která zde měla Ústav jazykové a odborné přípravy a hotel se stovkou lůžek.
Koncem ledna 2003 se zámek připomněl světu neštěstím, které jej postihlo na závěr rozsáhlých rekonstrukcí. Mohutný požár, který propukl ve čtvrtek 30. ledna a trval až do neděle 2. února způsobil spolu s vodou stamiliónové škody.
Zde je několik fotografií, prvá ze Silvestra 2002 a všechny další již o měsíc mladší, stažené porůznu z internetu:
Aktuálnější informace a fotogalerii z požáru a po požáru naleznete na regionálním serveru www.i-noviny.cz.
|
Obecné informace 
