Drchlava v Heimatskunde Friedricha Bernaua
V roce 1888 vydal český badatel Friedrich (resp. Bedřich) Bernau německy psaný historický místopis okresu Dubá (Der politische Bezirk Dauba), který byl za tři roky na Zemské jubilejní výstavě oceněn medailí. Podrobnější informace o autorovi a jeho díle naleznete v příspěvku Marie Ryantové.
Text přináší, vedle informací o vsi v 2. polovině 19. století, mnoho podrobností z historie Drchlavy a zejména zdejší farnosti. Byl přeložen z němčiny, ale některé citace a neurčená místní jména byla ponechána v původním znění.
 Das Original im Deutschen finden Sie unter der Tschechischen Übersetzung.
Bernau F. (1888): Politický okres Dubá (zahrnující soudní okresy Dubá a Štětí). Vlastivěda pro školu a dům. – Dubá.
 Katastrální obec Drchlava se skládá z obcí Drchlava a Hradiště a ze samoty Kučera. Leží v údolí severně od Dubé, od které je vzdálena 1/2 hodiny. Hraničí na severu s Pavlovicemi, na východě s Chlumem, na jihu s Dubou, na západě s Dřevčicemi. Rozkládá se na ploše 654 jiter (376 ha), z čehož 80 jiter, většinou zalesněných, patří panství Nový zámek.
Povrch je částečně rovinatý, částečně pahorkatinou. K Dřevčicím se táhne hluboké údolí až k Dolskému mlýnu a zřícenině Chudého hrádku, oboje patří k Dřevčicím.
Na území obce nejsou tekoucí vody. V Drchlavě jsou tři veřejné studny.
Drchlava má 43 čísel, spolu s Hradištěm 251 obyvatel. Všichni obyvatelé se hlásí ke katolickému vyznání.
Na horním konci Drchlavy stojí kostel zasvěcený sv. Mikuláši, v dnešní podobě z roku 1717. Každou třetí neděli zde duchovní z Pavlovic slouží bohoslužbu.
V kostele jsou tři dřevěné oltáře, zkrášlené řezbářskou prací. Na hlavním oltáři je obraz sv. Mikuláše, napravo je mariánský oltář, na oltáři vlevo je obraz zemského patrona sv. Václava.
Kazatelna je ze dřeva, ozdobená řezbářskou prací a bustami čtyř evangelistů. Na křtitelnici je tento zčásti čitelný nápis: ".... z Dřevčic, Georg ..... z Drchlavy, Barbara Katharina Böhmin, , zákonná manželka pana Davida Fabera z Popelova dali k poctě nejsvětější trojice k užitku všem v Kristu narozeným děťátkům tuto křtitelnici udělat, vymalovat a obložit roku 1665 po Kr. M. Gottfried Ernst von Geissler von der Geissel, farář. Sama křtící miska má tento nápis: M. Coddefriedus Ernestus Geisler V. D. Geisel: S: S: Theologiae A I: U: Candidatus: Parochus: Pablowicensis: &: Habsteinensis 1666. (Znak faráře.)
George Bühme, Christof Heller
beide Kirchvatter
16 in Derche 65.
Varhany mají 6 rejstříků, pedál a manuál. V kostele je také uchován starý modrý prapor, který bývá vztyčen v době půstu, kdy ostatní prapory jsou svinuty.
Věž se zvonem byla ke kostelu přistavěna v roce 1854. Bývalá dřevěná zvonice stála asi 25 kroků od zvonice směrem na západ na místě dnešní dětské školky. Na věži visely tři, na sanktusní věžičce jeden zvon. Největší a nejtěžší zvon váží 30, druhý 18 centů. Nápisy na zvonech zní:
Na větším zvonu:
"Ecce patronus sacrae domus ista campana est fusa dominium feliciter tenente Illustrissimo Domino Do: Michaele Carolo sacri Ro: Imperii comite de Kaunitz Domino in Neuschloss, Bohemo Lippa et Houska nec non bonorum allodialium Brzezno, superioris Zetno, Niemerzitz Lobes, Lauben etc. suae caes. Reg: Aposto. Maiestatis actuali Camerario.
Toho času vedoucí úřadu na panství Nový Zámek pan Joseph Friebel.
Wenzel Köhler, obchodník, toho času rychtář v Drchlavě
Anton Schneider, toho času porotce v Drchlavě.
In honorem S. nom. Jesu ex S. Nicolai Patroni.
Sit nomen Domini benedictum, ex hoc nunc et usque in saeculum. Sub Episcopo Litomericensi Reverendissimo Domino D: Wenceslao Leopoldo Chlumczansky Wquiti de Przestawlk et Chlumczan suae cae: Re: Apost: Maiestantis intimo actuali Consiliario Domino in Drum et Trzebautitz etc. etc.
Toho času farář v Pavlovicích pan Joseph Hocke.
Za církevní majetek a skrovné příspěvky obcí Drchlava, Dřevčice, Heřmánky a Sušice ulil mě v Drchlavě roku 1810 po Kr. Joseph Kittel z panství Hemmehübel Heimspache."
Tento zvon byl 17. června 1810 na poli za přítomností čtyř úředníků a duchovních jakož i nesčetného množství lidu přelit ze staršího, který se po 48 letech stal nepoužitelným. Po osmi dnech bylo lití skončeno, zvon byl vyzdvižen ze země, poté v zimě od kovolitce očištěn, 15. května 1811 vytažen na věž, 16. května se na něm poprvé zvonilo.
Na prostředním zvonu stojí:
"In honorem S S Jesu X. crucifixi et S. Mariae S Joan. et Mar. Magdal.
Když Leopold a Alexander, oba společně k blahu vládli církvi a Římské říši, všechny kacíře i z Čech s hanbou vypověděli. Protože jeho knížecí eminence kardinál Harrach byl poručníkem této Grantz, pan hrabě Ernst von Kaunitz mě při svývh cestách nechal zde v této formě. A Johannesa Priconeye k slávě boží nechal u Franze Sigerna učit zpívat.
M. Godefridus Ernestus Geisler von Geisel, farář.
Friederichus Genik Sazatzky von Gembsendorf, hejtman.
Franziskus Onophrius von Snigern toho času regent v Novém zámku.
Joannes Priconey Fusor Camphanarum Neo Boleslauiae, Nsis ha: duas Campanas fecit.
Alexandri pontificis magni
Dürchel anno Domini 1665"
Na malém zvonu:
"George Böhm církevní otec
Hans Pawel církevní otec
Drchlava na počest sv. Mikuláše roku 1665."
Mimo těchto visel na věži ještě zvon, těžký jeden cent, který byl v roce 1818 ukraden a rozbit. Asi 75 liber vážící kus rudy z něho se nacházel v kaluži nedaleko tzv. kostelní díry.
Drchlava byla kdysi, ještě před husitskými válkami, samostatnou farností. První zmínku o ní nacházíme už v roce 1363, kdy zdejší farář musel platit 6 grošů jako půlroční papežský desátek (Pavlovice platily tehdy stejný obnos). Prvním známým farářem v Drchlavě byl Andreas, po jehož smrti se 11. března 1363 drchlavským farářem stal Hanco von Toczyn, ten se ovšem ještě téhož roku této péče o duše vzdal. Faráři v Drchlavě se vůbec měnili velmi rychle, jak je vidno z následujícího: 2. prosince 1363 byl knězem jmenován Zdenko z Bílé vody a byl do úřad uveden farářem z Dubé, šel ale cestou výměny po pěti čtvrtletích do Zákup; jeho nástupcem v Drchlavě se stal Stephan, který byl 26. května 1363 vyšším duchovním úřadem potvrzen pro tuto faru. Když tento v roce 1370 výměnou získal faru v Černěvsi (?), odešel tamní plebán Johann do Drchlavy, pro kterou obdržel 28. ledna konfirmaci; přesto se v příštím roce stal farářem v Tuhani. 28. dubna 1371 byl jmenován farářem pro Drchlavu Rudlin, kněz z Dubé a po jeho rezignaci 28. března 1373 získal zdejší faru jakýsi P. Lipold, rovněž z Dubé. Ten zůstal až do 1388, kdy se stal farářem v Dubé, načež 28. listopadu byl pro Drchlavu určen a farářem z Dubé uveden s. J. Johann Horzepnik.
Již 25. září 13391 ustanovil však Jindřich Berka, od 1388 patron kostela v Drchlavě, pro zdejší prebendu Václava, bývalého faráře v Semnycz, zatímco Johann, dosavadní drchlavský farář, se dostal ve stejné hodnosti do Semnycz u Kladran.
Farář Václav dal brzy přednost dohodě s kaplanem (?) kostela matky boží v Lípě, Jindřichem (Heinrichem) o výměně, v důsledku čehož obdržel už 15. prosince 1393 konfirmaci pro Drchlavu. Také Jinďichovi se zřejmě v Drchlavě nelíbilo, protože brzy uvolnil místo novému faráři, Martinovi, který už v roce 1398 na své místo rezignoval, načež 25. května byl pro Drchlavu potvrzen a pavlovickým farářem uveden Hanco z Vlastibořic.
Rychlé výměny Drchlavských pastorů pokračovaly i nadále. Farář Jindřich zakrátko následuje nějakého Gregora, který byl znovu 23. března 1401 vyměněn za sousedního Pavlovického faráře Václava.
Farář Václav byl šlechtického původu jako bratr rytíře Mikuláše Chudého z Újezda, později z Lobkovic, jehož stálé sídlo bychom mohli hledat v blízké vesnici Újezdě, jakož i v sousedním Popelově. Pravděpodobně se místa posledního odpočinku rytířské rodiny z Újezda nacházela v drchlavském kostele, protože tak jsou vysvětlitelné dobré skutky pana Mikuláše pro tento kostel. Již 7. května 1408 zdvojnásobil příjmy svého bratra, faráře Václava z Drchlavy a 3. května 1410 jemu a jeho kostelu věnoval roční úrok 3 groše (Schock Gr), které půjčil pražskému vysokoškolskému studentu jménem Martin Svině z Nemyčevsi. Ale farář Václav už 30. března 1412 opustil své zdejší místo a přesídlil ke svému rytířskému bratru do Lobkovic, poté co tento přikázal lobkovickému kaplanu (?) Niclasovi, aby si s Václavem vyměnili místa. Ale už 25. června téhož roku Niklas opět vyměnil svou prebendu , a sice s Václavem, kaplanem lipského farního kostela, který se tak stal farářem v Drchlavě.
Nový farář Václav asi měl důvod dostat se pod patronát stále bohatších rytířů z Újezda - zkrátka, 1.srpna 1484 se nechal Mikulášem Chudým z Lobkovic ustanovit na faru ve Vidimi, zatímco Niklas, dosud farář ve Vidimi, šel ve stejné hodnosti do Drchlavy. Podle toho se v drchlavské péči o duši za 60 let vystřídalo nejméně 17 farářů!
Během husitské doby drchlavský kostel, při kterém bylo po jistou dobu ve 14. století dokonce sídlo lipského děkanátu, zpustl a v roce 1573 je ještě zmiňován jako filiální kostel Pavlovic. V roce 1585 byl zde údajně vybudován nový dřevěný kostel; kámen s tímto letopočtem je zazděn ve zvonici.
Na cestě z Pavlovic do Drchlavy, mimo obec, stojí kaplička, ve vsi stojí kříž. Hřbitov se nachází u kostela.
Škola je jednotřídní, navštěvuje ji v průměru 50 dětí. Původní dřevěná školní budova byla vystavěna v roce 1792, ale v roce 1850 vyhořela spolu se sousedními hospodářskými budovami, načež v r. 1860 byla na tomtéž místě postavena nynější kamenná budova. Zdejší školní knihovna byla založena už roku 1840 tehdejším farářem a učitelem k lepšímu vzdělávání jak žáků školy, tak dospělé mládeže a čítala zpočátku 20 svazků; počet knih se od té doby zvýšil na 200 díky poplatkům čtenářů.
K Drchlavě jsou přifařeny obce Dřevčice, Sušice a Dolní Heřmánky.
Správa obce spočívá v rukou starosty, dvou obecních radních a šesti výborů. Uspořádaný obecní archív je uchováván u starosty. Obec vlastní dosti rozlehlý obecní les.
Obyvatelé se zabývají orbou, pěstováním chmele a pilně chovají včely. Jsou zastoupena i nejnutnější drobná řemesla. V obci je i bratrstvo sv. Floriána.
Komunikace. Dopravu zprostředkuje okresní silnice vedoucí od kostela směrem k Chlumu a k císařské silnici; mimo to jsou tu i různé obecní cesty a pěšiny.
Místní kronika. Už jméno těsně vedle Drchlavy ležící vesničky, Hradiště, nasvědčuje, že zde kdysi bylo opevnění, a před více než šesti stoletími se zde tyčilo původní panství rytířů z Drchlavy. Místo, kde tato tvrz stála, je ze tří stran strmé, na čtvrté straně jsou ještě dnes patrné stopy hradního příkopu; stejně tak je možno vidět i malé zbytky zdi. Majitel tamějšího nově postaveného domu (čp. 8) zřejmě zasypal dveře vedoucí z hradního sklepa a užíval ho pro své účely. Za drchlavským hospodářstvím č. 7 se údajně nacházel pivovar, ale stopy po něm už dávno zmizely.
28. srpna 1528 je poprvé jmenován jako svědek nějaký Načepluk (Nachepluk) z Drchlavy (de Drchlawa). Nějaký Hrd (Hyrd) z Drchlavy složil 23. května 1359 pro Stephana a Rameše z Byšice záruku. V letech 1363-81 bývá velmi často zmiňován jakýsi rytíř Soběhrd z Dřevčic a Drchlavy, který nepochybně patřil k vysoké šlechtě Berky z Dubé, protože ho Hinko Berka z Dubé a Lípy nazývá "naším rytířem".
Soběhrd z Dřevčic navrhl v letch 1363-1373 více jmen na místo faráře drchlavské farnosti, z čehož vyplývají výsostná práva nad tímto místem. Už 28. listopadu l338 vykonává však pan Jindřich Berka z Dubé a Housky patronátní práva u zdejšího farního kostela.; Drchlava se tak mezi lety 1373-1388 dostává nejmocnějšímu rodu Berků. Tvrz na Hradišti zaznamenala od té doby úpadek.
Při dělení Berkových statků v roce 1402 připadla vesnice Drchlava Jindřichu Hlaváčovi, mladšímu synu Jindřicha Berky z Dubé a Housky, který se v roce 1412, kdy drchlavskému kostelu představil nového faráře, objevuje se sídlem "na Jestřebí". Ale právě Drchlavu a Skalku prodal 9. března 1417 Jindřich Hlaváč Elisabeth von Klingenstein, vdově po Jindřichovi z Dubé a Úštěku za 180 grošů.
Tato majitelka Drchlavy však brzy poté zemřela, neboť král Zikmund už v roce 1423 věnoval veškerá královská práva na vesnice Drchlava, Skalka a Újezd Janu Kobíkovi z Kolovrat a jeho dědicům jako odměnu za válečné služby. Jinak jsou osudy Drchlavy v 15. století zahaleny tmou; pravděpodobně připadla statku Milčany, později Rybnov, a patřila tak roku 1540 Václavu z Vartenberka a Lípy. Poté zůstala spojena s panstvím Nový zámek.
Vesnice Hradiště, o níž dříve nebyla řeč, připadla spolu s Chlumem a dvorem Quies majitelům Jestřebí. Zikmund Smiřický ze Smiřic ji prodal Kryštofovi z Vartenberka, čímž roku 1545 obnovil vklad zemědělské půdy Václavu z Vartenberka. Od té doby se už z panství Nový zámek neodtrhla.
Za Jana z Vartenberka (1570-94) byl u Hradiště zřízen ovčinec, kde se chovalo přes tisíc kusů ovcí.
Ostatně rytíři z Drchlavy jsou ve starších historických pramenech zmiňováni ještě mnohokrát, i poté, co se jejich kmenový statek dostal do cizích rukou; jmenovitě Římek (Rzimko) z Drchlavy, který v roce 1419 vypověděl nepřátelství revoltujícím pražským městům a v roce 1455 měl ve Mšeně usedlost.*)
*) Ze jmen uchovaných ve starém obecním archívu Drchlavy jsou zajímavá jen následující jména novozámeckých hejtmanů: 1570 Wolf von Salhausen, 1583 Martin Leubnitz von Leubnitzen, 1584 Georg Scharf von Scharfenstein, 1587 Wenzel von Sandel, 1589 Friedrich Rosenowski, 1603 Peter Platz von Komerzin, 1658 Johann Klug von Ehrenwalde, 1680 Johann Fleischmann.
Za překlad z němčiny děkuji dr. Miloši Hájkovi.
Bernau F. (1888): Der politische Bezirk Dauba (umfassend die Gerichtsbezirke Dauba und Wegstädtl). Eine Heimatskunde für Haus und Schule. – Dauba.
Die aus den Ortschaften Dürchel und Radish nebst der Einschicht Hutschar bestehende Catastralgemeinde Dürchel liegt in einen Thale 1/2 Stunde nördlich von Dauba entfernt. Gegen norden an Pablowitz, im Osten an Klum, im Süden an Dauba und im westen Sebitsch grenzend, umfasst dieselbe einen Flächenraum von 654 Joch 330 c
Kl. (376 ha), wovon über 80 Joch, meist waldung, der Herrschaft Neuschloss gehören.
Der boden theils eben, theils hügelig. Gegen Sebitsch zieht sich ein Tiefer Grund dahin mit der sogenannten Grundelmühle und der Burgruine Pauska - beides zur Gemeinde Sebitsch gehörend.
Fließende Gewässer gibt es im Gemeindegebiete keine. In Dürchel find drei öffentliche Brunnen vorhanden.
Dürchel zählt 43 Häuser und hat mit Radisch 251 Einwohner. Die Einwohner bekennen sich durchwegs katholischen Confession.
Am oberen Ende der Dorfer Dürchel steht die dem hl. Nikolaus geweihte Filialkirche in ihrer heutigen Gestalt aus dem Jahre 1717 herrührend. Jeden dritten Sonntag wird in derselben durch den Pablowitzer Geistlichen Gottesdienst gahalten.
In der Kirche befinden sich drei Altäre aus Holz, mit Schnitzwerk verziert. Der Hauptaltar aht ein bild des hl. Nikolaus, rechts ist ein Marienaltar, links ein anderer mit dem Bilde des Landespatrons St. Wenzel.
Die Kanzel ist von Holz, mit Schnitzwerk und den Büsten der vier Evangelischen geziert. Der alte Taufstein hat folgende, nur noch zum Theile lesbare Inschrift: ".... von Sebitsch, Georg ..... zu Dürchel, Barbara Katharina Böhmin, Herrn David Fabers ehliche Gemahlin von Poppeln haben zu Ehren der hl. Dreifaltigkeit und allen in Christo wiedergeboren Kindlein zu nutzen diesen Taufstein aufbauen setzen, mahlen und bekleiden lassen im Jahre nach Sh. Geb. 1665. M. Gottfried Ernst Geißler von der Geißel, Pfarrherr." Die Taufschüssel selbst hat nachfolgende Inschrift: M. Coddefriedus Ernestus Geisler V. D. Geisel: S: S: Theologiae A I: U: Candidatus: Parochus: Pablowicensis: &: Habsteinensis 1666. (Wappen des Pfarrers.)
George Bühme, Christof Heller
beide Kirchvatter
16 in Derche 65.
Die Orgel hat sechs Register, Pedal und Manual. Auch wird in Kirche eine alte blaue Fahne aufbewahrt, welche während der Fastenzeit in der Kirche aufgesteckt wurde, wenn die übrigen eingerollt waren.
Der Glockenthurm wurde im Jahre 1854 an die Kirche gebaut. Der frühere hölzerne stand gegen Westen etwa 25 Schritte von der Kirche auf demselben Platze, wo sich jetz der Schulgarten befindet. Auf dem Thurme hängen drei, auf den Sanctusthürmchen eine Glocke. Die größte und schwerste Glocke wiegt 30, die zweite 18 Centner. Die Inschriften der Glocken lauten:
Auf der großen Glocke:
"Ecce patronus sacrae domus ista campana est fusa dominium feliciter tenente Illustrissimo Domino Do: Michaele Carolo sacri Ro: Imperii comite de Kaunitz Domino in Neuschloss, Bohemo Lippa et Houska nec non bonorum allodialium Brzezno, superioris Zetno, Niemerzitz Lobes, Lauben etc. suae caes. Reg: Aposto. Maiestatis actuali Camerario.
Der Zeit Amtsdirector auf der Herrschaft Neuschloss Herr Joseph Friebel.
Wenzel Köhler Handellsman der Zeit Richter in Dürchel.
Anton Schneider der Zeit Geschworner in Dürchel.
In honorem S. nom. Jesu ex S. Nicolai Patroni.
Sit nomen Domini benedictum, ex hoc nunc et usque in saeculum. Sub Episcopo Litomericensi Reverendissimo Domino D: Wenceslao Leopoldo Chlumczansky Wquiti de Przestawlk et Chlumczan suae cae: Re: Apost: Maiestantis intimo actuali Consiliario Domino in Drum et Trzebautitz etc. etc.
Der Zeit Pfarrer zu Pablowitz Herr Joseph Hocke.
Vom Kirschenvermögen und milden Beiträgen der löbl. Gemainden Dürchel Sebitsch, Hirschmantel un Oschitz goss mich in Dürchel im Jahre nach Christi Geburt 1810 Joseph Kittel aus Hemmehübel Hainspacher Herrschaft."
Diese Glocke wurde am 17. Juli 1810 auf einem Felde im Beisein vieler Beamten und Geistlichen sowie einer unzähligen Menge Volkes aus einen älteren übergossen, welche durch 48 Jahre in unbrauchbarem Zustande sich befunden hatte. Nach acht Tagen wurde der Guss vollendet und die Glocke aus der Erde genommen, sodann zur Winterszeit von dem Gießer gesäubert, am 15. Mai 1811 in den Thurm gehoben und am 16. Mai zum erstenmale geläutet.
Auf der mittleren Glocke steht:
"In honorem S S Jesu X. crucifixi et S. Mariae S Joan. et Mar. Magdal.
Als Leopold und Alexander beide mit einander die Kirch und das romisch Reich haben wohl regiert, zugleich Alle Ketzer auch aus Böhmen weg verbannt mit Beschämen. Da ihr fürstlich Eminentz Cardinal von Harrach waren Vormund dieser Grantz, hat mich in den Reisejahren Herr Graf Ernst von Kaunitz lassen hier in diese forme fassen. Und Joannes Priconey Gott zu Ehren durch Franz Sigern singen lernen.
M. Godefridus Ernestus Geisler von der Geisel, Parochus
Friederichus Genik Sazatzky von Gembsendorf, Hauptmann.
Franziskus Onophrius von Snigern dieser Zeit Regent zu Neuschloss.
Joannes Priconey Fusor Camphanarum Neo Boleslauiae, Nsis ha: duas Campanas fecit.
Alexandri pontificis magni
Dürchel anno Domini 1665"
Auf der kleinen Glocke:
"George Böhm Kirchenvater
Hans Pawel Kirchenvater
Dürchel in Honorem S. Nicolai anno 1665."
Außer diesen hieng noch eine 1 Centner schwere Glocke auf dem Thurme, welche im Jahre 1818 gestohlen und zerschlagen wurde. Ein etwa 75 Pfund schweres Stück Erz davon fand man in Einer Pfütze unweit des sogenannten Kirchenloches.
Dürchel war ehemals, und schon vor dem Hussitenkriege eine selbständige Pfarrei. Die erste Erwähnung derselben finden wir schon im Jahre 1352, wo der hiesige Pfarrer an Halbjährigem päpstlichen Decem 6 Groschen zu zahlen hatte (Pablowitz zahlte damal den gleichen Betrag). Der estre bekannte Pfarrer in Dürchel war Andreas, nach dessen Tode ein Hanco von Toczyn am 11. märz 1363 Pfarrer in Dürchel wurde, jedoch noch in demselben Jahre diese Seelsorgerstelle wieder Aufgab. Die Pfarrer in Dürchel wechselten überhaupt sehr rasch, wie uns Folgendes ersichtlich macht: Am 2. December 1363 wurde der Priester Zdenko von Weißwasser zum Pfarrer ernannt und von dem Daubaer Pfarrer in sein Amt eingeführt, gieng aber vermöge eines Umtausches schon nach fünf Vierteljahren nach Reichstadt; sein nachfolger in Dürchel wurde Stephan, der am 26. Mai 1365 von der geistlichen Oberbehörde für diese Pfarre bastätigt wurde. Als dieser im Jahre 1370 tauschweife die Pfarre in Czernewes bezog, gieng der dortige Pleban Johann nach Dürchel, für das er am 28. Jänner die Confirmation erhielt; doch schon im nächsten Jahre ward er Pfarrer in Tuhan, und am 28. April 1371 ward Rudlin, Priester aus Dauba, als Pfarrer für Dürchel ernannt, nach dessen Resignation am 28. März 1373 ein P. Litold, ebenfalls ein Daubaer, die hiesige Pfarre erhielt. Diesef blieb bis 1388, wo er Pfarrer in Dauba wurde, worauf am 28. November s. J. Johann Horzepnik für Dürchel bestimmt und von dem Daubaer Pfarrer eingeführt worden ist.
Schon am 25. September 1391 präsentierte aber Heinrich Berka von Dauba, seit 1388 Patron der Kirche zu Dürchel, den Wenzel, gewesenen Pfarrer in Semnycz, für die hiesige Präbende, während Johann, der bisherige Dürcheler Pfarrer in gleicher Eigenschaft nach Semnycz bei Kladran gelangte.
Pfarrer Wenzel hat es bald vorgezogen mit dem Altaristen der Leipaer Frauenkirche, Heinrich, einen Tausch einzugehen, demzufolge dieser schon am 15. December 1393 die Confirmation für Dürchel erhielt. Auch Heinrich scheint es in Dürchel nicht gefallen zu haben, denn nach kurzer Zeit machte er einem neuen Pfarrer, Martin, Platz, welcher schon im Jahre 1398 auf seine Stelle resignierte, worauf am 25. Mai Hanco aus Wlastiborzitz für Dürchel bestätigt und vom Pablowitzer Pfarrer eingeführt wurde.
Der rasche Wechsel der Dürcheler Seelenhirten dauerte indessen fort. Dem Pfarrer Heinrich folgte binnen kurzem ein Gregor, der wieder am 23. März 1401 mit dem benachbarten Pablowitzer Pfarrer Wenzel tauschte.
Pfarrer Wenzel war von edler Abstammung als ein Bruder des Ritters Nikolaus Chudy von Ujezd, später von Lobkowitz, dessen Stammsitz in dem nahen Dorfe Ujest sowie dem benachbarten Popeln (Popelow) zu suchen sein dürfte. Wahrscheindlich mag sich die letzte Ruhestätte der Ritterfamilie von Ujest in der Dürcheler Kirche befunden haben, denn so werden die Gutthaten des Herrn Nikolaus für dieselbe erklärlich. Schon am 7. Mai 1408 vermehrte er die Einkünste seines Bruders Wenzel, Pfarrers in Dürchel, und am 3. Mai 1410 widmete er demselben und seiner Kirche eine Jahreszinsung von 3 Schock Gr., welche er bei einem Prager Hochschüler, Namens Martin Swinie von Nemoyczewes, ausstehen hatte. Schon im Jahre 1412 am 30. März verließ aber der Pfarrer Wenzel seine hiesige Stelle, indem er zu seinem ritterlichen Bruder nach Lobkowitz übersiedelte, nachdem letzterer den Lobkowitzer Altaristen Niklas bestimmt hatte, mit Wenzel zu tauschen. Aber schon am 25. Jini desselben Jahres hat Niklas seine Präbende wieder, u. zw. an Wenzel, einen Altaristen in der Leipaer Pfarrkirche, ser somit Pfarrer in Dürchel wurde, vertauscht.
Der neue Pfarrer Wenzel dürfte Ursache gehabt haben, um unter das Patronat des immer mächtiger und reicher werdenden Ritters von Ujezd zu kommen - kurz, am 1. August 1484 ließ er sich von Nikolaus Chudy von Lobkowitz zu der Pfarrei in Widim präsentieren, während Niklas, bisher Pfarrer in Widim, in gleicher Eigenschaft nach Dürchel geing. - Demnach haben im Verlaufe von 60 Jahren nicht weniger als 17 Pfarrer in der Dürcheler Seelsorge einander abgelöst!
Während der Hussitenzeit ist die Dürcheler kirche - bei welcher sich im 14. Jahrhunderte eine Zeit lang sogar der Sitz des Leipaer Decanats befand - verwaist und wird im Jahre 1573 nur noch als eine Filialkirche von Pablowitz erwähnt. Im Jahre 1585 soll hier eine neue Kirche aus Holz erbaut worden sein; ein Stein mit dieser Jahreszahl findet sich im Glockenthurme eingemauert.
Außerhalb des Ortes befindet sich am Wege von Pablowitz nach Dürchel eine kapelle, im Dorfe steht ein Kreuz. Der Friedhof ist um die Kirche angelegt.
Die Schule ist einclassig und wird durchschnittlich von 50 Kindern besucht. Das ursprüngliche, hölzerne schulgebäude wurde in Jahre 1792 erbaut, ist aber 1859 mit drei benachbarten Wirtschaftshebäuden niedergebrannt, worauf im J. 1860 auf demselben Platze das gegenwärtige steinerne Gebäude errichtet wurde. Die hiesige Schulbibliotek wurde schon 1840 von dem damaligen Pfarrer und dem Lehrer zur besseren Bildung sowohl der schulbesuchenden als auch der erwachsenen Jugend angelegt und zählte anfangs 20 Bände; die Zahl der Bücher hat sich seitdem durch das eingenommene Lesegeld auf 200 vermehrt.
Nach Dürchel sind die Orte Sebitsch, Oschitz, und Unter-Hirschmantel eingepfarrt.
Die Verwaltung des Ortes liegt in der Hand des Vorstehers, zweier Gemeinderäthe und sechs Ausschüsse. Das geordnete Gemeindearchiv wird beim Vorsteher aufbewahrt. Die Gemeinde besitzt einen ziemlich ausgedehnten Gemeindewald.
Die Bewohner beschäftigen sich mit Ackerbau, Hopfenbau und fleißig auch mit der Bienenzucht. Auch das nothwendigste Kleingewerbe ist hier vertretten. Im Orte besteht eine Bruderschaft des hl. Florian.
Communication. Den Verkehr vermittelt die von der Kirche gegen Klum zur Kaiserstraße führende Bezirgsstraße; außerdem sind noch verschiedene Gemeindewege und Fußsteige vorhanden.
Ortschronik. Schon der Name des unmittelbar bei Dürchel gelegenen Dörfschen Radish (d. i. hradiště, Burgplatz) deutet auf eine daselbst ehemals bestandene Befestigung, und vor mehr als sechs Jahrhunderten bereits mag sich somit daselbst der Ursitz der Ritter von Dürchel erhoben haben. Der Platz, wo diese Veste stand, ist nach drei Seiten steil abschüssig, nach der vierten Seite zeigen sich noch Spuren eines Wallgrabens; ebenso sieht man hier geringe alte Mauerreste. Der Besitzer eines dort neuerbauten Hauses (Nr. 8) soll auch den alten Burgkeller durch Verschüttung der nach außen führenden Thür für seine Zwecke zugerichtet haben. Auch soll sich hinter der Wirtschaft Nr. 7 in Dürchel ein Bräuhaus befunden haben, dessen Spuren aber längt verschwunden sind.
Am 28. August 1265 wird zuerst ein Nachepluk von Dürchel (de Drchlawa) als Zeuge genannt. Ein Hyrd von Dürchel legte am 23. Mai 1359 für Stefan und Ramesch von Byschitz eine Bürgschaft ein. Sehr oft wird in den Jahren 1363-81 ein Ritter Sobiehrd von Drziewyssitz (Sebitsch) auf Dürchel erwähnt, welcher ohne Zweifel zum Hofadel der Berka von Duba gehörte, da ihn 1381 Hinko Berka von Duba auf Leipa "unsern Ritter" nennt.
Sobiehrd von Sebitsch hat namentlich in der Zeit von 1363-73 mehrere Pfarrer dür den Dürcheler Sprengel in Vorschlag gebracht, woraus seine Hoheitsrechte bezüglich dieses Ortes erhellen. Schon am 28. November 1338 übt jedoch Herr Heinrich Berka von der Dauba auf Hauska die Patronatsrechte bei der hiesigen Pfarrkirche aus; Dürchel war somit zwischen 1373-1388 an das Mächtige Berkageschlecht gelangt. Die Veste am Radisch gerieth wahrscheindlich seidem im Verfall.
Bei der Theilung der Berkagüter im Jahre 1402 fiel das Dorf Dürchel dem Heinrich Hlawacz, einem der jüngeren Söhne Heinrich Berkas auf Hauska zu, welcher im Jahr 1412, wo er zu der Dürcheler Kirche einen neuen Pfarrer präsentierte, mit dem Sitze "auf Habstein" erscheint. Gerade Dürchel aber und Kalken hat Heinrich Hlawacz am 9. März 1417 an Elisabeth von Klingenstein, die Witwe des Heinrich von Dauba auf Auscha um 180 Schock. Gr. verkauft.
Diese Besitzerin von Dürchel starb wohl bald nachher, denn König Sigismund hat im Jahre 1423 bereits eine Verschreibung ausgestellt, mittelst welcher er dem Johann Kobik von Kolowrat und seinen Erben zur Belohnung geleisteter Kriegsdienste alles königliche Heimfallsrecht auf die Dörfer Dürchel, Kalken und Ujest schenkte. Die sonstigen Schicksale von Dürchel hüllen sich aber während des 15. Jahrhundertes in Dunkel; wahrscheindlich kam es an das Gut Miltschan, später Rübenau, und gehörte somit im Jahre 1547 dem Wenzel von Wartenberg auf Leipa. Nachher blieb es mit der Herrschaft Neuschloss vereint.
Das Dorf Radisch, von welchem früher sonst keine Rede ist, war dagegen nebst Klum und dem Hofe zu Quies an die Besitzer von Habstein gelangt; von Siegmund Smirzitzky von Smirzitz wurde es an Christof von Wartenberg mit veräußert, worüber 1545 die landtäfliche Einlage dem Wenzel von Wartenberg erneuert wurde. Seidem wurde es von der Herrschaft Neuschloss nie mehr getrennt.
Unter Johann von Wartenberg (1570-94) ward bei Radisch eine Schafhütte erbaut, wo über 1000 Stück Schafe gehalten wurden.
Übrigens werden die Ritter von Dürchel, wenn auch deren Stammgut längst im fremde Hände gerieth, noch mehrfach in den alten Gesichtsquellen erwähnt, namentlich ein Rzimko von Dürchel, der im Jahre 1419 den revoltierenden Prager Städten Fehde ansagte und im Jahre 1455 zu Mscheno ein Anwesen besessen hat.*)
*) Aus dem alten im Gemeindearchiv verwahrten Dürcheler Schöppenbuche sind wohl nur nachfolgende Namen der Neuschlosser Hauptleute von Interesse: 1570 Wolf von Salhausen, 1583 Martin Leubnitz von Leubnitzen, 1584 Georg Scharf von Scharfenstein, 1587 Wenzel von Sandel, 1589 Friedrich Rosenowsky, 1603 Peter Platz von Komerzin, 1658 Johann Klug von Ehrenwalde, 1680 Johann Fleischmann.
|
Obecné informace 