Literární prameny

Slovníky, encyklopedie

Petr Randus (1995): Encyklopedie okresu Česká Lípa - 53. Drchlava. – Českolipský deník 21.6.1995, Česká Lípa.

Ves Drchlava leží v údolí mezi Holanami a Dubou. Historie obce je stará, připomíná se již roku 1265 jako sídlo Načepluka z Drchlavy. Podle literatury je to příbuzný Alberta a Jana z Dubé, příslušníků rodu pánů ze Rvenic. Takměř na sto let zprávy o vsi mizí. Pokud jde o jméno obce, české zápisy ve středověku měly různou formu, například roku 1352 se psalo „Tyrchlauia“. Roku 1359 se zde připomíná Hrd z Drchlavy. Je zajímavé, že oba šlechtici, Načepluk i Hrd, neměli, nebo se snad nedochovalo, podací právo ve zdejším farním kostele. To měl až roku 1363 Soběhrd, rytíř z Dřevčic, Tehdy zemřel kněz Ondřej Hančo z Toczin a na jeho místo přišel Zdeněk z Bělé. Téhož roku se připomíná Soběhrd jako ze „Strziebeticz“. Znovu v zápise Soběhrd z Drchlavy uplatnil své podací právo roku 1365, kdy sem dosadil kněze Štěpána ze Zákup. Roku 1369 se připomíná ves jako „Trchlavia“. Soběhrd z Dřevčic sem podává kněze až do roku 1373.

Snad již roku 1381 ves zřejmě patřila Hynkovi Berkovi, který sem roku 1388 dosadil kněze Václava ze Semněvic a Drchlava byla připojena k Dubé. Souvislou řadu dalších knězů známe až do roku 1418, a pak zřejmě ve víru husitských válek fara zanikla a již nikdy nebyla obnovena.

Podle jmen prvních majitelů obce můžeme předpokládat, že ve vsi stávalo jejich sídlo. Lokalizace je však neznámá, snad na jeho místě stojí některá usedlost, a tím zbytky zanikly.

Roku 1402 získal Drchlavu Vaněk z Dubé současné s Chudým Hrádkem. Později připadala k Jestřebí, k Milčanům, Rybnovu a nakonec k Novému Zámku.

Dominantou vsi je kostel sv. Mikuláše. Podle známých farářů je jisté, že pocházel minimálně ze 14. století. Kostel byl filiální ku Pavlovicům a byl roku 1585 znovu vystavěn. Barokní přestavby se dočkal roku 1717 a roku 1777 byl přestavěn opět. Uvnitř byl hlavní oltář sv. Mikuláše z roku 1770 a další oltář zasvěcený Panně Marii Pomocné. Kromě toho tu byl další oltář s obrazem sv. Václava, varhany, kazatelna z počátku 18. století. Původně dřevěná věž byla postavena z kamene znovu 1854 a zavěšeny byly na ni tři zvony, dva menší z roku 1665 a velký z roku 1854, odlitý za rychtáře Václava Kohlera. Nejstarším kusem vybavení byla křtitelnice z roku 1665.

Zdejší lidé se živili převážně zemědělstvím a k němu nutnými řemesly. V Drchlavě byla již roku 1792 škola, roku 1840 se připomínaná dokonce knihovna. Roku 1859 škola vyhořela a byla v dalším roce postavena znovu.

Roku 1850 byla k Drchlavě připojena ves Hradiště a byl volen společný starosta, 2 radní a 6 členů výboru. Až do roku 1949 patřila Drchlava pod okres Dubá. Pak byla připojena k okresu Doksy a roku 1960 k okresu Česká Lípa.

Po druhé světové válce roku 1945, již počátkem července, byl iniciativně ustaven národní výbor s předsedou Ferdinandem Novákem a 12 členy. Dne 30. června 1946 se konaly první volby do MNV a předsedou se stal František Kuchař. Dne 17. srpna 1946 bylo založeno zemědělské strojní družstvo, později JZD. Rozmáhající se Drchlava získala roku 1949 dokonce titul „Budovatelská obec“ a dostala za to roku 1950 místní rozhlas. JZD roku 1950 přešlo na JZD II. typu a roku 1951 dokonce na JZD IV. typu. Ovšem pak začalo upadat, objevilo se mnoho problémů a dosahovalo podprůměrných výsledků. Roku 1951 byl zvolen předsedou MNV Jan Kuchař a vydržel ve funkci do roku 1964. Od roku 1953 asi do 1960 zde působil Výbor žen. Roku 1956 byla vybudovaná kulturní jizba osvětové besedy a roku 1959 byly vydávány krátce Drchlavské místní noviny. V roce 1960 zde byla budova STS. Roku 1961 bylo JZD v úpadku, a proto bylo sloučeno s JZD Chlum a Vrchovany se sídlem v Chlumu. Téhož roku byla zrušena i místní škola. Roku 1962 byl postaven vodovod. Roku 1965 bylo JZD zrušeno úplně a zapojeno do státního statku.

Ze spolků zde působily například ČSM, tělovýchovná jednota, požárníci. Vše však díky pasivitě postupně zanikalo. Taktéž osvětová beseda nic nepořádala a sál sloužil jen ke schůzím. Ves neměla pracovní místa, a proto se postupně vylidňovala a zůstávali zde jen starší lidé.

Dne 8. listopadu 1967 byl MNV zrušen a obec připojena ke Chlumu, zde byl pak jen občanský výbor. Tolik z historie obce. Dnes zde žije jen několik stálých obyvatel, většina chalup slouží jako rekreační objekty. Lidé, a převážně mladí, nemají k historii žádný vztah a ničí vše, co zde minulost zanechala. Kostel je dnes zcela vymlácený a pustý, taktéž hřbitov za vsí. Z dalších památek stojí za pozornost několik domů, např. čp. 4 pod kostelem, který je empírový z poloviny 19. století a s reliéfem Zmrtvýchvstáním ve štítu. Dům čp. 3 s reliéfem Nejsvětější Trojice pochází z poloviny 19. století.

Je zajímavé, že první přesný údaj o počtu obyvatel je také nejvyšším, roku 1843 zde žilo 271 obyvatel. Od té doby počty klesají, roku 1900 bylo napočítáno 181, roku 1939 již 155, roku 1950 jen 84 obyvatel, a tento počet tu žije přibližně doposud.   (pt)

Za poskytnutí tohoto příspěvku děkuji Stanislavu Dulíkovi.

Sedláček August (1998): Místopisný slovník historický Království Českého.
Fotoreprint původního vydání z roku 1909. – Argo, Praha.

Drchlava, ves v okr. Dubském, r. 1265 sídlo Načeplukovo. Tento sídlel na hrade pod D-ou, tam, kde jest nyní ves Hradiště. R. 1359 přip. se Hrd z D-y. R. 1363 byl tu farní kostel, jehož podací Soběhrdovi z Dřevčic (1363 - 1373) náleželo. Od něho koupili D. Berkové z Dubé a držena ke hradu Jestřebí. Tak i bylo po dělení statků Berkovských (1402). R. 1417 prodána D. Elišce z Klinštejna († j. 1423). Později připojena jest D. ke zboží Rybnovskému a s ním se dostala k panství Nového zámku. Kostel, jenž r. 1623 o svého duchovního správce přišel, přestavěn roku 1717. (BD. 373.)

Hradiště (Radisch), niva severně ode vsi Dřevčic mezi Úštkem a Dokzy.

Antonín Profous (1947-1960): Místní jména v Čechách I-V.

Drchlava, něm. Dürchel, ves 4 km ssz. od Dubé: 1265 Nachepluk de Drchlawa, RB. II, 191; 1360 pleb. de Drchlawa, LC. I, 116; 1363 ad E. in Dirchlauia, exec. pleb. in Dauba, LC. Ib , 7; 1364 ad E. in Paulowicz, exec. pleb. in Drclauia, t. 35; 1363 Zacup - Dirhchlaw… ad E. in Drhchlaw de cons. Sobiehrdonis, militis de Drrhchlaw, eccelesiae in Drrhchlaw patroni, t. 64; RDP. 77 decan. Lyppensis: r. 1352 Tyrchlauia, LC. II, 24; 1371 Drchlowia, eccl. in Drchlawia, t. 50; 1402 castrum Czap. - - in Chlumie, in Drchlawie, in Skale, D. 20/105; 1410 pleb. (in) Drchlab, LC. VII, 13; 1417 hered. in Drchlowie et in Skalcze, RT. II, 134; 1419 in Ujezdci, in Drchlawi et in Skala, AČ. 26/167; 1426 v Újezdci, v Drchlavi, v Skále, AČ. 26/167; 1428 a 1431 na Újezdci, na Drchlavi, na Skále, t. 168; 1524 na chlumu, drchlawie (k Rybnovu), DZ. 1, H, 7; 1546 pawlowicze, drchlawa (t.), DD. 64/200 C; 1575 s Hostikowczem, s Drchlawem (!), vesnicemi celými (t.), DD. 52/161; 1654 Durchlawa, BR. 16/386; 1720 Dirchl, Müller; 1787 a 1833 Hft. Neuschloß: Dürchel, Schaller V, 248 a Sommer I, 319.
Jm. Drchlava bylo utvořeno příponou -ava ze slovesa drchlati, jež znamená 'cuchati, muchlati', srov. slc. a val. drchlať 'trhati, střapiti niti' (BartD. 67), rovněž slc. drchať i drchľať 'cuchati, muchlati' (Kálal). Naše MJ. označovalo buď některý z lesnatých kopců, mezi nimiž ves leží, srov. jm. Chýlava, hora a les nad klášt. nepomuckým (Sedl. Sn. 171), Spalava, hora u Modletína u moravských hranic (t. 122) a p., anebo, a to nejspíše, potok, nad jehož zřídlem byla ves založena, srov. jm. Sázava od sá?ati, Svitava od svítati a p. Na tvarové změny našeho MJ. působily zejména různé analogie a nejvíce pozvolné poněmčování krajiny.

Turistické průvodce

David Petr, Soukup Vladimír a kol. (1995): Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku.
5. Máchovo jezero – Ralsko. – S & D, Praha.

Ves Drchlava je malebně rozložená po úbočí rokle na úpatí vrchu Hradiště. Jako poddanská osada se připomíná již v roce 1265 Dominantou obce je kostel sv. Mikuláše ze 14. století, nově vystavěný v renesanci roku 1585 a znovu barokně v letech 1717 a 1777. Původně dřevenou zvonici nahradila v roce 1854 empírová věž. Kostel je obklopen hřbitovem, na kterém je mimo jiné empírový náhrobek Václava Kohlera z roku 1816, zobrazující plačící ženu, mimořádně kvalitní dílo patrně pražského umělce.
Od kostela sestupujeme silnicí kolem pozoruhodných domů ve stylu lidového empíru – čp. 4 je ve štítě zdobeno reliéfem Zmrtvýchvstání, čp. 3 reliéfem Nejsvětější Trojice, oba z poloviny 19. století. Čp.1 je roubený dům, v zadní části směrem do dvora opatřen dvěma pavlačemi nad sebou. Sestoupíme na dno dolu a pokračujeme silnicí vpravo, přímo nad námi na strmé stěně se tyčí některé místní statky. V místech, kde se silnice stáčí vlevo, odbočuje doprava cesta, vedoucí dnem údolí. Mezi oběma komunikacemi je další cesta, která mírně stoupá orajem lesa k výraznému skalnatému ostrohu, na kterém stojí dům čp. 8. V těsném sousedství domu jsou pozůstatky tvrze či hrádku, rytířského sídla, doloženého poprvé v roce 1365. Tvrz zanikla pravděpodobně za husitských válek, kdy byla v držení Berků z Dubé. Dochoval se příkop s valem a část bývalých sklepení, které jsou dnes pod domem čp. 8. Zachovaly se i zbytky zdí ze čtyřhranného jednoduchého stavení a obdélná prohlubeň na straně k rokli.
Od tvrziště se musíme vrátit zpět k silnici a pokračovat cestou po dně údolí. Dojdeme na okraj osady Hradiště, která ve svém názvu dokumentuje existenci drchlavského opevněného sídla. V místech, kde se cesta stáčí vlevo, půjdeme dál v přímém směru po málo výrazné cestě středem zarostlé louky…

Bohumil Kinský (1936): Dubské Švýcarsko. – Semily.

…kol samoty KUČERA (něm. Kutschar, příslušnost k obci Drchlava, 1 dům, 6 obyvatel /podle sčítání lidu z r. 1930/) sestoupíme ve 4. km do kotliny se vsí DRCHLAVOU (Dürchel, 377 ha, 47 d, 214 ob, 0 Čechů, 214 Němců /s přísluš. částmi/ – 39 d, 173 ob, 0 Č, 35 N), k níž patří též Hradiště a Kučera. Stanice dráhy v Zahrádkách neb Jestřebí, zast. autb. na českolipské sil. (2 km). S část obce, jménem Hradiště (Radisch, Drchlava, 7 d, 35 ob, 0 Č, 35 N), na svahu chráněném na 3 stranách údolím, upomíná na pradávné hradiště, jehož čtvrtá strana jevila stopy opevnění, val s příkopem a zbytky zdiva u domu č. 8 jsou bývalým sklepením hradiště.

Fara a kostel jsou prastaré.

R. 1363 byl farářem „Hanco z Toczin“ z Zdenko z Bělé, po r. 1388 Václav. Od r. 1401 jiný Václav, bratr rytíře Mikuláše Chudého z Újezda u Jestřebí. Dřevěný kostelík nahrazen zděným.

Ve věži zazděn kámen s letopočtem 1585 z doby stavby. Kolkolem hřbitůvek. Renesanční kostelík sv. Mikuláše má nyní podobu z r. 1717, věž z r. 1854; oltáře sv. Mikuláše, sv. Václava a P. Marie. Uvnitř dřevěná kazatelna s postavami 4 evangelistů; křtitelnice je z r. 1665.

Velký zvon nápisy zdobený (30 q) ulil Josef Kittel z Hemmehüblu r. 1810 ze starého zdejšího zvonu. Prostřední zvon má v nápisu i tyto části: „Friedrichus Genik Sazatsky (hejtman novozámecký) – Joanes Priconey Fusor Camphanarum Neo Boleslawiae…1665.“ Na malém zvonu kromě ostatního textu: „…Hans Pawel…1665.“ ; od téhož zvonaře. Z Drchlavy pochází zvon, který nyní visí v Oumyslovicích u Poděbrad a má český nápis, který se asi zdejším N. nehodil: „Anno Domini 1594 slit gest tento zvon do drchlawy od waczlawa zwonarze w miestie mladeho boleslawa nad jizerau.“ Turistické cesty z Drchlavy: Modrý kosočtverec S do údolí Roklice a Holan, J do Dubé, V zelená do Chlumu, Z na Čap. Od kostela V siln. bychom se dostali na českolip. sil. k zast. autb.…

Drchlavský hrad

Gabriel František a Panáček Jaroslav (2000): Hrady okresu Česká Lípa. – Argo, Praha, str. 14 a 54-55. (náhled na hnihu)

Se jménem Drchlavy se setkáváme od 13. století v predikátech. V roce 1265 se po ní píše Načepluk, totožný pravděpodobně s Načeplukem bez přídomku v listinách z roku 1264 (CBD V-1, 628, č. 426) a 1267 (CBD V-2, 65, č. 517). Téměř o sto let později, v roce 1359, se objevuje Hrd z Drchlavy a v roce 1363 prvně podává k Drchlavskému kostelu Soběhrd z Dřevčic (LC Ib, 7), který se jako patron kostela vyskytuje až do roku 1373, kdy podací právo přešlo na Berky z Dubé. V roce 1365 se pravděpodobně týž Soběhrd píše po Drchlavě při uplatnění svého patronátního práva. Zda zmíněný Soběhrd seděl v Dřevčicích (Gabriel - Panáček 1991, 35), nebo měl své sídlo na lokalitě DRCHLAVA (Sedláček 1923, 264; Kolektiv 1984, 104-105), či případně někde jinde, těžko rozhodnout, stejně jako o identitě Hrda se Soběhrdem.

Jméno: Lokalita na parcele domu čp. 8 v Hradišti (něm. Radish), místní části Drchlavy, kterou F. A. Heber na své mapě hradů (Heber 1846, příloha) uvádí pod jménem Rač, byla A. Sedláčkem (1923, 264) spojena se sídlem šlechty, píšící se ve 13. a 14. století po Drchlavě. Pod stejným jménem byla uvedena i v novější souhrnné práci o panských sídlech (Kolektiv 1984, 104). Teprve při výzkumu geneze panských sídel na tzv. Horním území novozámeckého panství (Gabriel - Panáček 1991, 44) bylo zjištěno a doloženo, že původní jméno lokality v Hradišti bylo Vřísek.

Popis:
1. narušení lokality. Nevýrazné relikty architektury narušila v předpolí stavba čp. 8.
2. terénní situace. Pseudoostrožna, kterou zvolil hrad pro své založení, vybíhá z rozlehlé pískovcové plošiny. V závěru, využitém pro stavbu, vystupují na povrch okrajové pískovcové skály, převýšené nad nivu nad ostrožnou o 7-8 m.
3. komunikace makrostruktury. Komunikace přicházela v minulosti k hradu pravděpodobně po ostrožně a nejspíše kolmo k opevnění. Nelze však vyloučit ani možnost vystoupání komunikace z údolí po východním úbočí ostrožny v ose dnešní cesty. I v tom případě by však přicházela na předpolí hradu a odtud by, nejspíše kolmo k opevnění, vstupovala do hradu.
4. stavební hmoty a konstrukce. Ze stavebních materiálů dnes na lokalitě zjišťujeme pouze sbírané pískovcové kameny. Stavebník je využil do zdiva na maltu s lící pelasgické struktury a sypaným jádrem.
5. opevnění. Opevnění v čele hradu zajišťoval příkop, dnes značně poškozený stavbou usedlosti čp. 8. Kontraeskarpu a dno příkopu odstranila stavba zcela, eskarpu narušila z větší části. Terénní úpravy související se stavbou usedlosti, nedovolují ani rozhodnout. zda před jádrem hradu ležela ještě jedna opevněná část, jak by připouštěl terén, či zda lokalita byla jednodílná. Za příkopem předpokládáme zděnou hradbu, která vymezovala celé trojúhelníkové jádro po obvodu okrajových skal. Její úseky mezi skalami se dosud v reliktech dochovaly a představují jediný doklad zděné architektury na lokalitě.
6. zástavba. Při východní straně pravděpodobně tvořila hradba jednu z obvodových zdí obdélného profilu, jehož zahloubená část zabírá asi pětinu plochy hradu. Jiné objekty zde nejsou patrné.
Přesný obvod obdélného objektu dnes nelze stanovit. Výrazná deprese, lemovaná na západní straně neupravenými skalními výstupy, přisedá delší východní stranou k hradbě. Tou prostupovalo nevelké okno, ze kterého je nad terénem dosud patrná sešikmená římsa parapetu- Soudíme tedy, že podlaha suterénu je ukryta pod zhruba 70 cm mocným zásypem. Podobu horních podlaží, byla-li jaká, odhadnou neumíme.

Hodnocení: Osídlení hradu datuje získaná keramika do období od 1. poloviny 14. století do 80. let téhož století (Gabriel - Panáček 1994, 46). Předpokládáme tedy, že hrad ostrožného typu (Gabriel - Smetana 1981, 39, 57) neprodělal výrazné přestavby.

Archeologie: Keramika, získaná dvěma malými sondami, první při severním okraji podvalí, druhou při jihozápadní části obvodové hradby, je deponována v AO KMT pod ič. 30677-30749 (Gabriel 1978f) a 106063-106150 (Gabriel 1986c).

Lit.: Bernau 1888, 377-378; Hantschel 1894, 344; Sedláček 1923, 264; Kinský 1936, 36; Gabriel - Smetana 1983, 134; Kolektiv 1984, 104-105; Gabriel - Panáček 1991, 44; Gabriel - Panáček 1993, 10-11; Gabriel - Panáček 1994, 31-32, 48, 52, 56; Durdík 1999, 608-609.

Kolektiv (1984): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy. – Praha

"Drchlava - tvrz. 4,5 km severozápadně od Dubé. Se vsí Drchlavou těsně souvisí její osada Hradiště, jejíž jméno naznačuje existenci opevněného sídla. Ves Drchlava je doložena poprvé v r. 1265, kdy ji držel Načepluk z Drchlavy. Dalším známým držitelem je až Hrd z Drchlavy v r. 1359. První doložená zmínka o drchlavské tvrzi pochází z r. 1365, kdy ji získal rytíř Soběhrd z Dřevčic, který se pak na ní usadil. Soběhrd byl ve službách bohatého a mocného Hynka Berky z Dubé na České Lípě a vyskytuje se často v listinách, naposledy r. 1381. Po jeho smrti drželi drchlavskou tvrz Berkové z Dubé a přecházela na jednotlivé členy tohoto rozvětveného rodu. Drchlava pak patřívala k hradu Jestřebí, později k panství Milčanům., Rybnovu a nakonec k panství Novému zámku u Zahrádek.
Drchlavská tvrz zpustla pravděpodobně již po r. 1381, kdy po smrti Soběhrda z Dřevčic přestala být rytířským sídlem, nebo ještě spíše za husitských válek. Rytíři z Drchlavy se v pramenech v pramenech vyskytují ještě v 15. století - r. 1455 se připomíná Římek z Drchlavy, který měl majetek ve Mšeně.
Tvrz stávala na severním okraji osady Hradiště na skalnatém ostrohu, na němž je dodnes zachován příkop s valem. Na ostrohu byl později postaven dům čp. 8, který stojí v těsném sousedství bývalé tvrze a jehož sklepy k ní patřily. Dodnes se zachovaly i zbytky zdí vlastní tvrze, čtyřhranného jednoduchého stavení."

Kostel sv. Mikuláše

Drchlavský kostel sv. Mikuláše, který stojí na základech původního románského kostlela, je dnes zcela zdevastován. Přispělo k tomu poválečné vysídlení všech obyvatel – Němců a následné rozebrání veškerého inventáře kostela a jeho využití jako skladu zeleniny. Z níže popisovaného vybavení tedy na místě nezbylo vůbec nic. Asi v roce 2000 bylo strženo i schodiště umožňující přístup do věže, zatím nejzachovalejší části kostela, která se alespoň stala letním útulkem pro kolonii vrápence malého.
Přilehlý hřbitov je v obdobném stavu. Byl sice před pár roky prořezán od neprostupných křovin, ale to bylo vše, co kdo pro drchlavský kostel v posledních desetiletích udělal. A zdá se, že podobný osud čeká i dva další nejbližší kostely - Nanebevzetí P. Marie v Pavlovicích a sv. Jiří v Chlumu.

Emanuel Poche [red.] (1977): Umělecké památky Čech. A/J. – Academia, Praha.

DRCHLAVA /Česká Lípa   Na výšině nad vsí, rozmístěnou po úbočí rokle, uprostřed hřbitova kostel sv. Mikuláše - pův. připomínaný r. 1352, nově vystav. r. 1585, znovu vystav. barok. r. 1717, oprav či nově vystav. r. 1777, empír. věž na místě dřev. zvonice přistav. r. 1854. - Barok. jednolod. obdél. s trojboce uzavř. presbytářem se sakristií po sev. straně a hranol věží před záp. průčelím. - Stěny zevně člen. lizénovými rámci a okny segment. uzavřenými a šambránami, na dolním okraji s uchy se střapci. - Presbytář sklen. val. s lunetami, loď plochostropá. V záp. části trojramenná dřev. kruchta. - Zařízení: hlav. oltář rokok. kol r. 1770, rámový, se součas obrazem sv. Mikuláše. Dva boč. oltáře rokok. portálové, pravý s obrazem P. Marie Pomocné, dat. r. 1764, levý s obrazem sv. Václava kol r. 1700. Kazatelna kol r. 1720-30. Kříž. cesta z konce 18. stol. Křtitelnice kamen. z r. 1665. - Na hřbitově u kostela empír. náhrobek Václava Kohlera* z r. 1816, lkající žena, mimořádně kvalitní dílo patrně pražského umělce. – Pod kostelem DŮM ČP. 4 - lid. empír. z pol. 19. stol., jednopatrový, ve štítě reliéf Zmrtvýchvstání. – Na DOMĚ ČP. 3 reliéf N. Trojice z téže doby. – Stavení ČP. 1 - roubené, v zad. části do dvora se dvěma pavlačemi nad sebou.

* památka místního významu

Lucie Kracíková a Jan Smetana (2000): Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa. – Vlastivědná knihovnička Společnosti přátel starožitností, Praha.

DRCHLAVA

Patrocinium: Sv. Mikuláš; doloženo reliéfem na zvonu z roku 1594 (Hantschel 1895).
Poloha: Tvar terénu dnes dělí vesnici Drchlavu do tří poloh. První se rozkládá v údolí, druhá s hradem Vřískem (Gabriel - Panáček 1991, 44) na ostrožně Hradiště a konečně třetí na hraně plošiny Berštejnská niva. Kostel leží u hrany údolí (230 m n. m.), na okraji intravilánu vesnice, zbudované při komunikaci z Chlumu do Dřevčic. Vztah středověké sídelní architektury ke kostelu nedovedeme rekonstruovat.
Nejstarší doklady: 1352 (Tyrchlawia); papežský desátek 12 gr. ročně (1369, 1384, 1385, 1399, 1405; RDP, 77).
Příslušnost: Lipský děkanát, arcijáhenství litoměřické (1352); také v době předbělohorské i pobělohorské (RDP, 77; Bernau 1888, 85; Handbuch, 164).
Patronát: 1363 (11.3. a 2.12.), 1365, 1370, 1371, 1373 Soběhrd z Dřevčic (LC I.2, 7, 30, 64; II, 24, 52, 89); 1388, 1391, 1393, 1398, 1401 Jindřich st. Berka z Dubé (LC III-IV, 204; V, 92, 177, 307; VI, 45); 1412 (30.5 a 25.6.) Jindřich Hlaváč z Dubé na Jestřebí (LC VII, 57, 60); 1418 Jindřich Škopek z Dubé (LC VII, 268). Nejpozději od roku 1547 patronátní právo spjato s Novozámeckým panstvím.
Statut: Farní kostel (1352); roku 1573 filiální k Pavlovicím (Wahner ca 1833, sv. 2, 129). V současné době je kostel, jakožto filiální k Pavlovicím spravován "ec currendo" z Jestřebí (DA-LT, KF).
Obvod farnosti: Drchlava, Dřevčice, Hradiště a Poustka (Bernau 1888, 377).
Stavební vývoj dle písemných pramenů a literatury: Nejstarší stavba předpokládána dřevěná se samostatně stojící zvonicí. Podle kamene s letopočtem 1585 ve zvonici se usuzuje, že tehdy mel být v Drchlavě vybudován nový dřevěný kostel, který v této podobě zůstal až do barokní přestavby (Bernau 1888, 377; Müller 1898). Věž opravena a snížena roku 1685. Zvony potom až do roku 1854 umístěny na dřevěné zvonici, stojící asi 25 kroků stranou (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26). Barokní kamenný kostel postaven v roce 1717 (DA-LT, AF, kart. č. 102/267, inventáře z let 1833 1844; SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 29, pamětní kniha z roku 1713, pag. 3; Bernau 1888, 374; Sommer 1995). Na věž 12. září usazen nový knoflík a současně byla nově postavena sanktusní věžička. Uvnitř hlavní věže bylo opraveno točité schodiště a opatřeno novým zábradlím. Práce provedl tesařský mistr Ignatz Griesel z Dubé (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26). Roku 1854 byla namísto odděleně stojící dřevěné zvonice vybudována dvoupatrová kamenná věž, v níž byla použ ita starší zvonová stolice. Šindelovou krytinu kostela nahradily tašky v roce 1856. O rok později opraveny varhany. Roku 1897 byly Vyměněny knoflíky věže i sanktusní věžičky a v roce 1907 nově pokryta věž (SOkA-ČL, FÚ-P, kart. č. 26).
Středověká architektura: Středověká architektura se dochovala pouze jako relikt v barokní novostavbě kostela sv. Mikuláše. Relikt zjistil průzkum v jihozápadní části lodi a ve věži. Severozápadní část lodi, presbytář a sakristii řadí odlišná struktura zdiva již do mladší stavební fáze.
V konstrukci reliktů středověké architektury se užívá pískovcových kvádrů, lámaných pískovců a čediče. Na některých místech je patrná snaha po řádkování, jinde se rovná lámaný kámen podle možností. Ke zdění užívaná vápenná malta plní spáry po líce a její roztírání překrývá nerovnosti lící kamenů. To ovšem buď narušovalo vzhled jejich řádkování, nebo, v případě zdění z lomového kamene, struktura řádkování nebyla realizovatelná. Zedníci jej proto alespoň vyznačili rýhami, vyrytými nejen horizontálně a vertikálně, ale i diagonálně do vlhké malty. Strukturu zpevňuje v nároží armování z větších, pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů. Od armování jihozápadního nároží postupuje v jádru zdi západní stěny lodě dráže po horizontálním trámu. J. Sommer (1995, 86) jej považuje za ztužující armaturu. Zjištěnou strukturu zdiva snad můžeme datovat do závěru románského slohu do doby přechodu z románského cítění do gotiky.
Dispozici dochovaného reliktu lodi zpevňuje v nároží armování. Zdivo věže je provázáno se západní stěnou. V jižní zdi je patrné zazdění reliktu dveřního otvoru s polovinou plného oblouku. Datace reliktu otvoru je problematická.
V patře věže prostupuje jižní stěnou pozdně románský okenní otvor, projevující se v líci plným obloukem, vysekaným v překladu. Do interiéru se mírně rozevírá špaletami s prkenným překladem.
Stavební vývoj: Ve fragmentu dochované snad pozdní románské zdivo je součástí barokního kostela. Pravděpodobně mladšímu datu náleží fragmenty dveřního otvoru. Po razantní barokní přestavbě následovaly mladší, klasicistní úpravy.

Literatura
Bernau, F. 1888: Der politische bezirk Dauba. Eine Heimatskunde für Haus und Schule. Dauba.
Gabriel, F. - Panáček, J. 1991: Vývoj panských sídel na Horním území novozámeckého panství 1. část, Castellologica Bohemica 2, s. 23-52.
Hantschel, F. 1895: Zur Glockenkunde, MNEC 18, s. 38-44.
Müller, R. 1898: Forschungen in verschiedenen Bezirken Nordböhmens, MNEC 21, s. 305-311.
Sommer, J. 1995: Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě (okr. Česká Lípa), Průzkumy památek 2/1, s.85-86.
Wahner, J. A. ca 1833; 1840: Sammlung alter und neuer Nachrichten betreffend die Kirchbezirke und derselben Gottenhäuser im Bunzlauer [Leitmeritzer; Saatzer] Kreise. Ekp. ANM Praha, b. č. 377, 338, 339.

Zkratky
DA-LT, KF: Diecézní archiv Litoměřice, Sbírka memorabilií.
Handbuch: Handbuch der Diözese Leitmeritz 1941. (Stand vom I. Jänner 1941). Leitmeritz 1941.
LC: Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim I-X. Edd. F. A. Tingl, J. Emler. Pragae 1865-1889.
MNEC: Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Klubs.
RDP: Registra decimarum papalium čili Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Ed. W. W. Tomek, Praha 1873.
SOkA-ČL: Státní okresní arhiv Česká Lípa.

Vojtěch Vaněk (2001): Sakrální architektura děkanátu lipského v písemných pramenech doby předhusitské. – Muzeum města Ústí nad Labem.

celý text k dispozici na stránkách projektu "Gotika v severních Čechách" ústeckého muzea

Drchlava (okr. Česká Lípa)

Počátky kostela sv. Mikuláše v Drchlavě můžeme vzhledem k nálezu románského zdiva v jeho stavbě a predikátu Načepluka z Drchlavy k roku 1265 spojit právě s tímto příslušníkem širšího rodu tzv. Načeplukoviců nebo s některým z jeho příbuzných. První písemnou zmínku o kostele však nacházíme opět až k roku 1352.^[1]
Patronátní právo tohoto kostela náleželo držitelům nerozsáhlého statku, jehož součástí byly v této době též Dřevčice, figurující kromě zmínky o Hrdu z Drchlavy k roku 1359^[2] též v predikátu jeho držitelů. V letech 1363 - 1373 vykonával toto právo rytíř Soběhrd z Dřevčic, v letech 1388 - 1401 Jindřich starší Berka z Dubé, roku 1412 Jindřich Hlaváč z Dubé na Jestřebí a roku 1418 pak Jindřich Škopek z Dubé.^[3] Z uvedených zmínek je vyvozováno, že Drchlava se po rozpadu dřevčického statku stala součástí dubského, jestřebského a posléze milčanského zboží Berků z Dubé.^[4]

^[1] CDB V/1, s. 669, č. 453; J. SOMMER, Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě. Viz též pozn. č. 19. První písemnou zmínku přináší: RDP, s. 77.
^[2] RTT I, s. 426. Srv. též F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel I, s. 35-36; F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel III, s. 52.
^[3] LC I/2, s. 7, 30, 64; LC II, s. 24, 50, 89; LC III-IV, s. 204; LC V, s. 92, 177, 307; LC VI, s. 45; LC VII, s. 57, 60, 268. Shrnuje též L. KRACÍKOVÁ-J. SMETANA, Románská a gotická, s. 56.
^[4] F. GABRIEL-J. PANÁČEK, Vývoj panských sídel I, s. 35.

Tomáš Horák (1996): Varhany a varhanáři na Českolipsku. – Státní okresní archiv Česká Lípa, Česká Lípa.

Drchlava – kostel sv. Mikuláše

Původně gotický kostel byl znovu vystavěn ro-ku 1585 a roku 1717 barokizován. Tehdy se mu dostalo nových varhan (se šesti rejstříky v manuále a pedálem), které byly objednány r. 1719 u T. F. Flecka v České Kamenici. Nástroj byl dokončen 5. dubna následujícího roku. Osm dní jej varhanář stavěl na kůru a bylo mu vyplaceno 250 zl. Dispozici nástroje můžeme odvodit ze známých Fleckových prací, například ze stejně velikého nástroje pro Nebočady z r. 1719. Za opravu varhan obdržel roku 1766 varhanář Johann Rusch, tehdy ve Cvikově, 10 zlatých. V roce 1779 zde osm dní pracoval truhlář a varhanářský praktik Johann Josef Ignác Herfort ze Zákup.

Počátkem 19. století již nástroj vyžadoval renovaci. Návrhy s rozpočtem předložili litoměřický Anton Rusch a Josef Stefan Tauchmann, varhanář ve Štětí. Jeho nabídka byla jako lacinější přijata r. 1818 a následujícího roku byla velká oprava hotova. Tauchmannovi bylo vyplaceno 100 zlatých vídeňské měny. V padesátých letech 19. stol. v oblasti působil varhanář Josef Prediger z Albrechtic u Jablonce nad Nisou. S ním bylo již roku 1855 vedeno jednání o další opravě. Teprve roku 1857 však byla oprava provedena. Varhany byly údajně celkově vylepšeny a jejich měchy přepracovány na šlapání. V letech 1872, 1876 a 1889 zde pracoval janovský varhanář Franz Miiller, který dodal jeden nový rejstřík. Roku 1891 byly varhany za 13 zlatých mramorovány truhlářem. Tehdy byly však již dny Fleckova nástroje sečteny.

Nové varhany v duchu dobových názorů postavil na kůr ve dnech 7. - l7. listopadu 1896 Heinrich Schiffner z Prahy. Měly stejný počet rejstříků jako předchozí nástroj (6 v manuále a 2 v pedále). Když byl kostel zničen vojáky, byly drchlavské varhany po roce 1966 přeneseny E. Šaškem a R. Zelenkou (oba z České Lípy) do obce Lieskovec na východní Slovensko.

Dispozice varhan T. F. Flecka pro Nebočady (l719): Manuál: Kopula 8, Principál 4, Kopula 4, Oktáva 2, Kvinta l 1/3, Mixtura l, 3x. Pedál: Subbas 16 Oktávbas 8

Prameny: SOkA Česká Lípa, Archiv fary Pavlovice, kostelní účty Drchlavy 1747-1814, kart. 7, 15; inventáře, kart. 24. KAB Litoměřice, inventáře, kart. 102. SObA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Česká Lípa, kostelní účty a spisy, kart. 263, 752. Petr, B. C.: c. d. Horák, T., c. d., (1995).

Tomáš Horák (1996): Orgeln un Orgelbauer im Kreis Böhm. Leipa. – Staatskreisarchiv Böhm. Leipa, Česká Lípa.

DÜRCHEL - Drchlava, St. Nikolauskirche.

Eine ursprünglich gotische Kirche wurde im Jahre 1585 umgebaut und im Jahre 1717 barockisiert. Damals erhielt sie eine neue Orgel (mit 6 Registern, Manual und Pedal), die im Jahre 1719 bei Tobias Franz Fleck in Böhm. Kamnitz bestellt wurde. Ihre Aufstellung wurde am 5. April des Folgejahres beendet. Acht Tage brauchte der Orgelbauer zur Aufstellung auf dem Chore. Dafür wurden ihm 250 Gulden ausgezahlt. Den Plan zur Aufstellung können wir aus den bekannten Arbeiten Flecks entnehmen, z.B. vom gleich großen Instrumente in Nebocady aus dem Jahre 1719. Für eine Reparatur der Orgel erhielt 1766 der Orgelbauer Johann Rusch, damals in Zwickau, 10 Gulden. Im Jahre 1779 arbeitete hier der Tischler und Orgelpraktiker Johann Josef Ignaz Herfort aus Reichstadt.

Schon zu Beginn des 19 Jahrhunderts erforderte das Instrument erneut eine Reparatur. Entwürfe und Berechnungen legten im Jahre 1818, der Leitmeritzer Orgelbauer Anton Rusch und der Wegstädtler Josef Stefan Tauchmann vor. Das zweite Angebot wurde, weil billiger, angenommen. Im Folgejahre (1819) wurde die große Reparatur fertiggestellt und Teichmann wurden 100 Gulden Wiener Währung ausbezahlt. In den Fünfzigerjahren des 19. Jahrhunderts wirkte der Orgelbauer Josef Prediger aus Albrechtitz bei Gablonz a.d. Neiße hier. Mit ihm wurde schon im Jahre 1855 eine weitere Reparatur abgesprochen, die aber erst 1857 vorgenommen wurde. Nach den Angaben wurde die Orgel insgesamt verbessert und die Blasebälge auf Tretpedale umgearbeitet. In den Jahren 1872, 1876 und 1889 arbeitete hier der Orgelbauer Franz Müller aus Janov (Johnsdorf bei Haida), der ein weiteres Register einbaute. Im Jahre 1891 wurde die Orgel für 13 Gulden, von einem Tischler, marmorisiert. Schon damals waren die Tage der alten Felck-Orgel gezählt.

Eine neue zeitgenössische Orgel wurde im Kirchenchore vom 7. - 17. November 1896 von Heinrich Schiffner aus Prag aufgestellt. Sie hatte die gleiche Anzahl von Registern wie das frühere Instrument ( 6 im Manual und 2 im Pedal). Als das Gotteshaus aufgegeben wurde, wurde die Dürchler Orgel nach 1966 von E. Schaschke und R. Zelenka (beide aus Böhm. Leipa) in die Gemeinde Lieskovec in der Ostslowakei gebracht.

Die Orgeldisposition nach T. F. Fleck für Nebocady 1719 waren im Manual Kuppel 8, Principal 4, Kuppel 4, Oktav 2, Quint 1 1/3, Mixtur 1, 3x. Im Pedal: Subbaß 16, Oktavbaß 8.

Quellen: SOKA Böhm. Leipa, Archiv der Pfarrei Pablowitz, Dürchler Kirchenrechnungen 1747 - 1814 Kart. 7, Inventar Kart. 24. KAB Leitmeritz, Inventar Kart. 102. SOba Leitmeritz, Zweigstelle Tetschen. Leipaer Kirchenrechnungen und Schriften, Kart. 263, 752. Petr, B.C.: c.d. -- Horák, T., c,d. (1995).

Za poskytnutí německé verze tohoto příspěvku děkuji panu Waltru Rutte, Norinberg.

Architektura a drobné památky

Voděra S. a kol. (1986): Charakteristiky a hodnocení jednotlivých sídel CHKO Kokořínsko. – FA ČVUT, Praha.

DRCHLAVA (okres Česká Lípa), hodnotová kategorie: III. +

Ves na severovýchodní hranici CHKO, kde se již východním směrem krajina mění na ryze zemědělskou. Jde o staré vysazení na ulicovém nepravidelném půdorysu ve velmi dramatickém terénu k jihu vybíhající hradišťské rokle; na severním úbočí Mariánského vrchu.

Jádro obce se táhne od své dominanty – kostela sv. Mikuláše, který je jmenován v obci k roku 1352 – (obec sama je podstatně starší – 1. zmínka se vztahuje k datu 1265) – západním směrem po spádu do údolí a za meandrem cesty pokračuje k severu. Zde, za výrazným komunikačním křížením s malou vodní zdrží jde údolím další část vsi – Hradiště. I tato obec je velíce citelně poznamenána mnoha demolicemi jak vlastních stavení, tak především hospodářských součástí a působí velmi žalostným dojmem. Je zde však patrná vysoká stavební aktivita ze zcela posledního období, kdy zde vzniká řada novostaveb na starých základech a volných zahradách; řada starých kamenných domů a 2 roubené statky jsou ve vzorném stavu.

V obci je odchovna prasat na jihovýchodě vsi, která obtěžuje ovzduší obce. Trvalé osídlení a rekreace jsou zde v paritě cca 1:1; v dalším vývoji lze předpokládat nárůst rekreační složky a proto by měla být provozovna stát. statku dislokována.

Za poskytnutí tohoto příspěvku děkuji Stanislavu Dulíkovi.