Dubské Švýcarsko

prvorepublikový místopis Bohumila Kinského

V roce 1936 otiskl český vlastivědný časopis Bezděz příspěvek Dubské Švýcarsko, který měl – v tehdy sudetském Dubsku – mimo jiné oživit povědomí o českých místních jménech. Zde je přetištěn v úplném rozsahu.

Název Dubské Švýcarsko či německy Daubaer Schweiz se zcela běžně užíval pro dost široké okolí Dubé po celou první polovinu 20. století; po válce však náhle vymizel a zažil se obecnější název Máchův kraj.

Kinský B. (1936): Dubské Švýcarsko. – Bezděz, Česká Lípa 7: xy-xz.

Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz) je vrchovinou a světem pro sebe, s nímž S*) a SZ sousedí výběžky Českého Středohoří a na JV Pojizeří. Na J počíná u Liběchova při Labi, vzdáleného jen 30 km od Prahy. Zaujímá plochu 25 km dlouhou a 25 km širokou mezi železničními tratěmi Bakov-Čes. Lípa, Čes. Lípa-Litoměřice, Litoměřice-Liběchov, Mělník-Mšeno-Mladá Boleslav. V přirozeném středu leží chmelařstvím proslulé město Dubá a na okrajích významná kulturní a tur. střediska Liběchov, Mšeno, Bělá pod Bezdězem, Doksy se St. Splavy, Mimoň, Jestřebí, Zahrádky u České Lípy, Stvolínky, Kravaře, Blíževedly, Úštěk a Štětí.

Krajina zaujímá celý politický okres dubský a zasahuje do okresu českolipského, litoměřického, mnichovohradištského a mělnického. Má tudíž nejvhodnější polohu k tomu, aby se stala nejbližším rekreačním krajem obyvatelů hlavního města Prahy.

Vrchovina je průměrně asi 350 m vysoká a z ní vyčnívají jednotlivé hory do výše 600 m. Od Liběchova k S se kraj nenáhle vyvyšuje v hornatinu mezi Tupadly, Vidimí, Kokořínem a Dubou; vynikají Vidim (346 m), Žluč (406 m), Sabinin k. (372 m), Brusný (375 m), Supí k. (431 m), Radeč (387 m) a rozhlediště Nedvězí (456 m); hornatina je většinou zalesněna, počínaje Královstvím S od Tupadel, jenž jest zbytkem hvozdu, který v pravěku sahal až k S zemským hranicím. Skupinu od Nedvězí k Vidimi oblévá na Z Deštná, vlévající se po 23 km dlouhém toku u Liběchova do Labe a vytváří krásné údolí. Na V okraji protéká Pšovka údolím od D. k Ráji u Mšena, Kokořínským údolím a po 34 km ústí u Mělníka do Labe.

K této hornatině přiléhá na pr. břehu Deštné mírná pahorkatina až k Chladůvce či Ústeckému p. a protéká jí potok Obrtka či Chablavka 26 km dlouhá, vlévající se u Hoštky do Labe; pahorkatinu pokrývá les Bor S od Liběchova a ještě S vynikají Hořice (326 m), Slánský k. (318 m) a Špičák (346 m).

Na l. břehu Pšovky u Mšena je rozloženo mšenské skalní město: v S polovině L břehu Pšovky je větší seskupení hor: Vrátenská (506 m), Drnclík (479 m), Kolo (452 m), Houska (440 m) a S Bořejov (425 m), Beškov (467 m), Ostrý (425 m) a Velký k. (425 m).

V SZ části Dub. Švýcarska je vrchovina u Úštěku bez význačných hor. Mezi prameny Obrtky SZ od Dubé, prameny Chladůvky V od Úštěku je rozložena mezi D., Blíževedly, Zahrádkami a Jestřebím nejromantičtější část Dub. Švýcarska; v ní vyniká na J u Dubé Dubová h. (395 m). S však jsou pískovce rozervány širokými doly a roklemi. Jsou pokryty rozsáhlými lesy, nad nimiž vynikají Číř (420 m), Čap (385 m), Kostelec (433 m), Husa (478 m) a na S okraji Ronov (557 m) u Blíževedel a nejkrásnější hora výběžků sopečného Středohoří, Vlhošť (610 m).

S okraj Dubského Švýcarska oblévá Bobří p. v rybniční pánvi u Holan; přijímá od J Dolský p. a u Zahrádek vytvářejí spolu Robečský p., který vyúsťuje u Češ. Lípy do řeky Ploučnice. Pánev mezi Ronovem, Vlhoštěm a hřebenem Kozlu vyplňují rybníky Dolanský, Hrázský, Luh, Nohavice, Holanský (30 ha), Záluží a Cimrhák.

SV od Dubé vyniká seskupení Maršovické h. (513 m), Strážného k. (465 m), Holého k. (426 m) a Šediny (470 m). Mezi těmito a J skupinou Vrátenské h. s Beškovem, vyčnívají z vrchoviny osamělý vyvřelý Berštejn (482 m), Korecký k. (463 m), Zbynský k. (389 m), Skalka (380 m), Tachovský k. (497 m) a V od nich nad rozsáhlými lesy dvojvrší Bezděze (605 m).

SV okraj Dubského Švýcarska vyplňuje slatinná pánev, která jest pokračováním rybničně pánve od Vlhoště obloukem až pod Bezděz. Protéká jí potok Dogs, odváděje od úpatí Bezděze vody z Poslova, Čepelského a Břehyňského rybníka (90 ha), aby jimi napojil Máchovo jezero (350 ha) u Doks-Starých Splavů a odvedl je do Hirnsenského ryb. (126 ha) u Zahrádek, V str. této rybniční pánve, druhé největší v Čechách, chrání rozervané Polomené hory v délce asi 10 km, šíře 4 km, v nichž vyčnívá Dub (461 m), Pecipala (453 m); S části těchto hor přiléhají Provodínské kameny s Lysou skalou (420 m), mineralogicky pověstné, u Máchova jezera vyvřelé Hradištko (372 m), Borný (443 m), Klímova h. (390 m) a JV od nich osamělá Buková (474m), pod níž rozloženy rybníky: Vavrouškův, Strážný, Držník a Kummerský, jichž vody přijímá Ploučnice, která teče podél Polomených hor od Mimoně k Č. Lípě.

Vrchovina od Bezděze k Vrátenské h., Dubé a Blíževedlům jest vodním předělem s nedostatkem vody. Nejkrásnějšími rozhledišti jsou Bezděz, Nedvězí, Ronov, Berštejn, Maršovická h., Vrátenská h., Strážný, Lysá a Houska. Rozmanitou tvářnost povrchu způsobily usazeniny křídového moře a sopečná činnost.

Rozkošná údolí a rokle působí zvláštním kouzlem, jež chce býti teprve vychutnáno přáteli přírody, kteří hledají ještě něco původního. Na J od Liběchova k D. S se vine údolí Deštné se státní silnicí; z něho se odděluje u Želíz V Zimořský důl, jehož pokračováním jsou Občina a Jestřebický důl. U Tupadel je k V Hluboký důl, jehož rozvětvením vzniká pod Vidimí Sitenský, Šemanovický a Vidimský důl. Přečetnými dolinami jest rozčleněna skupina hor Nedvězí, Supí, Brusného, Žluče a Radce mezi Osinalicemi, Vidimí, Střezivojicemi, Draže-jovem a Deštnou. Jsou zalesněny, a proto vyhledávány letními hosty. Krásné jest Kokořínské údolí od Lhotky k Ráji s lučinami a koupališti; z Kokořínského údolí odbočuje S Planý důl s Dykovou stezkou a V romantické rokle do mšenských skal: Kočičina, Močidla, Boudecký důl a jiné. Krásně je pod Houskou v Houseckém, Příbožském neb Černém dole. Malebným je Ptačí důl mezi Dubou a Korci a lučinaté údolí mezi Nedamovem a Deštnou.

V severní části Dubského Švýcarska proslula Hrádecká rokle mezi Úštěkem a Skalkou; podobně Kraví doly mezi Skalkou a Obrokem. Vysoce romantické jsou zalesněné rokle pod Husou, Čapem a Kostelcem. Z nejkrásnějších jest lučinatě údolí Roklice pod Chudým hrádkem a romantické jsou Lubenský i Pavlovický důl mezi Holany a Dubou; neméně oblíbené jsou Selský důl, Vůbčářská i Braniborská rokle u St. Splavů. Krásou podzimu a rašícího jara jsou známy nesčetné rokle v Polomených horách u Máchova jezera.

Romantické skály vábí horolezce a mládež; skalní turně Bročky, Krkavčí skály, Hlásný, Homole na okraji Bročku u Sterndorfu pod Vlhoštěm rovnají se útvarům v Českém ráji. Tajuplně jsou skryty pod Kostelem u Obroku Tisícový kámen a Krápník i Braniborská jeskyně u St. Splavů, jež jsou vlastně ohromnými polojeskyněmi. Lezeckými oříšky jsou skalní Hradlo, Šikmá věž neb Osamělá v Lubenském dole u Holan a Vosa, Dóm, Zlý bratr, Liberecká věž a Sušické turně v údolí Roklice. Úchvatné skalní scenerie spatříme pod M. Vlhoštěm a na Huse i v Pavlovickém dolu. Romantikou skal vyniká Vůbčářská a Černá rokle u St. Splavů a četné rokle v Polomených horách u Kumru; ku př. Mokrůvka, Krkavčí skály, jedinečným útvarem jest Pustý kostel s jeskyněmi a průchody. Skalní brána u Kummru neb skalní palice Čapu u Pavliček. Ohromným dojmem působí skalní turně na Radči u Deštné, podivuhodná jsou skalní sídliště Dražejov a skalní scenerie na Roháči u Osinalic, park ve Vidimi i Šermanovický důl u Vidímě. Památným je Koste1íček u Jestřebice, skalní úkryty Nedamy u Kokořína a Levého Klácelka, Čertovy hlavy, Had, Harfenice u Liběchova. Skalní město s Pokličkami u Mšena má již svou tradici jako Český ráj.

Tento romantický kraj zasluhuje jména Dubské Švýcarsko a dá se dobře procestovati i v pozdním podzimu, kdy míšené lesy hýří barvami. Bližší v turistickém průvodci "Dubské Švýcarsko"; s mapou, 18 Kč.